Našly se nedaleko místa, kde byla viděna naposledy a které bylo předtím již několikrát neúspěšně prohledáno. Do pátrání po Aničce, která zmizela v polovině října 2010, se zapojila široká veřejnost včetně nejrůznějších senzibilů a psychotroniků. Mimo běžných policistů po ní pátrali také hasiči, jeskyňáři nebo potápěči. Jenže dlouho bez úspěchu.
Devítiletá žákyně Základní školy Na Šutce v pražské Troji se po vyučování ve středu 13. října 2010 nedaleko svého bydliště odpojila od svých spolužaček, domů však ale nikdy nedošla. Zmizení bezproblémové dívky, o jejímž případném útěku z domova od počátku pochyboval i ředitel školy, kde se učila, vzbudilo velké pozdvižení a rodiče se okamžitě obrátili s prosbou o pomoc na policii.
Biologické stopy
Ta začala prohledávat bezprostřední okolí místa jejího zmizení, mimo jiné také přilehlou zahrádkářskou kolonii, kde se měli zdržovat lidé bez domova a závislí na drogách. Ještě ten den tam našli její školní batoh a lahev na pití. Obojí bylo ukryté pod těžkou deskou, se kterou by Anička nedokázala pohnout. Na aktovce kriminalisté našli biologické stopy, konkrétně se mělo jednat o pot. Analýza DNA je nasměrovala na osmkrát trestaného recidivistu Otakara Tomka, který měl doposud problémy jen kvůli krádežím.
Policie jej zadržela přesně týden po zmizení Aničky. Své stopy na jejím batohu ale vysvětloval tím, že ho našel už pohozený vykukovat právě zpod oné těžké desky, a tak se na něj jen podíval a zase ho vrátil zpátky na své místo. I když neprošel ani detektorem lži a také se doznal, že se na místě činu pohlavně ukájel, kvůli nedostatku dalších důkazů ho museli policisté propustit na svobodu.
Neúspěšné pátrání
Do hledání se v nebývalé míře zapojila média i široká veřejnost. Aniččin otec nabídl postřednictvím TV Nova případnému únosci 3,5 milionu za její vrácení. Policie prověřovala na dva tisíce podnětů, často nejrůznějších jasnovidců, ale téměř vždy šlo o falešné stopy. Povodí Vltavy dokonce snížilo stav vody v řece, aby se mohly lépe prohledat její břehy, pokud by tam tělo hledané dívky leželo. Oblast zkoumala helikoptéra i psovodi a po ztracené Aničce pátral také Interpol. Elitní tým vyšetřovatelů z pražské mordparty vedený slavným kriminalistou Josefem Marešem byl přesto ve svém pátrání dlouhé měsíce neúspěšný.
Hrůzný nález
Posun ve vyšetřování přišel až na jaře, kdy v již několikrát prohledávané zahrádkářské kolonii poblíž ulice Pod Havránkou policisté konečně našli torzo Aniččina těla. Původně bylo zakopáno tak důkladně, že jej na podzim pod vrstvou zeminy neucítili ani vycvičení policejní psi. Teprve teď se dostalo na povrch kvůli tomu, že ho vyhrabala divoká zvěř. A v nedalekém rozestavěném domě našli kriminalisté znovu Tomkovu stopu, tentokrát na pracovním náčiní.
Opět ho zadrželi a obvinili z vraždy, znásilnění, krádeže a z dalších 17 případů majetkové trestné činnosti v Praze a ve středních Čechách. Tentokrát ale po zadržení odmítl vypovídat a nesouhlasil s další zkoušku na detektoru lži. Krátce poté, 21. března 2011, se ve vazební věznici na Pankráci pokusil o sebevraždu. Chtěl se oběsit, ale nepodařilo se mu to, a v bezvědomí ho příslušníci vězeňské služby odvezli do střešovické Ústřední vojenské nemocnice, kde o dva dny později zemřel.
Přestože se ke svému činu nikdy nepřiznal, vyšetřovatelé v dubnu téhož roku případ uzavřeli s tím, že hlavní podezřelý je mrtvý. O tom, že Aničku zabil právě on, byl přesvědčen také psycholog Slavomil Hubálek, který Tomka vyšetřoval. Jak se vyjádřil pro deník Blesk, Tomek se měl usvědčit sám v dopise na rozloučenou, ve kterém napsal: „Všechno jsem to totálně podělal!“
Zdroj: Wikipedia, Blesk, CNN Prima News
