Terezie Neumannová, zvaná Resl von Konnersreuth, se narodila 8. (nebo 9. dubna) 1898 ve vesnici Konnersreuth v Bavorsku, kde poté prožila celý svůj život. Byla nejstarší z jedenácti dětí ve velmi nuzné rodině krejčího Ferdinanda Neumanna a jeho manželky Anny. 10. března 1918 Terezie částečně ochrnula po pádu při hašení ohně ve stodole svého strýce. Pak ještě několikrát upadla a poranila se. Po jednom pádu tvrdila, že takřka úplně přestala vidět. Následující rok úplně oslepla.
29. dubna 1923 Terezie všechny překvapila tím, že se jí vrátil zrak. Bylo to právě v den, kdy byla v Římě prohlášena blahoslavenou Terezie z Lisieux. Před tímto dnem se Terezie modlila a řekla, že k ní blahoslavená promluvila a vyléčila ji z ochrnutí. 7. listopadu 1925 opět ulehla a šestého dne jí byl diagnostikován zánět slepého střeva. Zatím co se konaly přípravy k operaci, Terezie se začala divoce třást a nakonec pronesla „Ano“. Požádala rodinu, aby ji ihned odnesli do kostela k modlitbě. Příznaky nemoci zmizely.
Později se u Terezie projevila stigmata, tj. rány, které utrpěl za svého života Ježíš Kristus. 5. března 1926, na první pátek velikonočního půstu se jí těsně nad srdcem objevila rána, ale nikomu to neřekla. Měla vidění Ježíše na hoře Olivetské se třemi apoštoly. 12. března řekla, že měla další vidění, kdy byl Kristus korunován trnovou korunou. Rána nad srdcem se jí opět objevila a pak zase následující pátek spolu s vizí Krista nesoucího kříž. Když se jí objevila další rána na její levé ruce a na oblečení se jí objevila krev, tak už stigmata přestala tajit.
Na Velký pátek podle svého tvrzení Terezie prožila celý Kristův Pašijový týden ve vizích. Ukázala rány na rukách a nohách a z očí jí tekla krev. Mnoho lidí vidělo krvácení z ran. Ve tři hodiny odpoledne poslali pro kněze, aby jí dal poslední pomazání. Za hodinu se její stav zlepšil a rány byly vidět při koupání.
Na velikonoční neděli tvrdila, že měla vizi vzkříšení Krista. Po několik následujících pátků říkala, že zažívala Kristovy Pašije a prožívala stejné fyzické utrpení jako on. Obzvláště silně trpěla každý rok na Velký pátek. Předtím upadala do zvláštního stavu nehybnosti, pak k 15. hodině zaujala pozici ukřižované, za několik hodin zbledla a hlavu schýlila na hruď. 5. listopadu 1926 ukázala devět ran na hlavě, zádech a ramenou. Rány se nikdy nezahojily, ani nezanítily a byly nalezené na jejím těle i po smrti.
Od roku 1923 až do své smrti roku 1962 Terezie nejedla nic jiného než oplatku při eucharistii, tj. svatém přijímání, a tvrdila, že od roku 1926 nepila do smrti žádnou vodu ani jiné tekutiny. V červnu 1927 ji 24 hodin denně po dobu dvou týdnů sledoval lékař a čtyři františkánské sestry, Potvrdili, že nejedla nic jiného než jednu posvěcenou hostii za den a neprojevily se u ní žádné vedlejší účinky, ztráta váhy či dehydratace. Za války odmítla potravinové lístky s tím, že je nepotřebuje. Během některých pátečních transů pronášela věty, které svědkové, mezi nimiž byli i kněží) identifikovali jako aramejštinu. Údajně rozuměla hebrejštině, řečtině a latině. Stala se také členkou Třetího řádu Sv. Františka (sekulární františkáni).
Za Třetí říše byla Terezie cílem zesměšňování a pomluv, protože bylo známo, že odsuzuje nacismus. Gestapo ji nechalo sledovat. Ona osobně nebyla nikdy napadena, ale na její rodný dům, kostel a obydlí kněze byly podniknuty útoky. Podporovala Fritze Gerlicha, německého novináře a historika, odpůrce Hitlera, který byl v roce 1934 popraven v koncentračním táboře v Dachau.
Během svého života Terezia přijala množství různých hostů. Navštívil ji, kromě jiných, známý indický filosof a jogín Paramahnsa Yogananda, žijící od roku 1920 v USA. Podle něj řekla Terezie Neumannová během jeho návštěvy: „Jeden z důvodů, proč jsem dnes zde na zemi je dokázat, že člověk může žít z Božího neviditelného světla a ne jen z jídla.“ Jeho úsudek byl: „Okamžitě jsem si uvědomil, že její zvláštní život je zamýšlen Bohem jako ubezpečení všech křesťanů o historické autenticitě Ježíšova života a ukřižování zachyceném v Novém zákoně a taky jako dramatické zobrazení věčně trvajícího pouta mezi galilejským Mistrem a jeho následovníky.“ Když se Paramahansa Yogananda ptá na to, že Terezie Neumannová žila pouze z jedné eucharistické oplatky denně po dobu posledních 12 let, ona odpovídá, že žije z Božího světla. Věhlasný jogín na to reaguje: „Vidím, že jste si vědomá toho, že energie proudí vaším tělem z éteru, slunce a ze vzduchu.“ Terezie se usmívá a vyjadřuje svou spokojenost s tím, že jogín rozumí způsobu, kterým ona žije. Paramahansa Yogananda poté popsal její případ ve své knize Autobiografie jogína, vydané v roce 1946 a věnoval jí tam celou kapitolu s názvem Terezie Neumannová, katolická stigmatička z Bavorska.
Reinhard Lorenz z Meissenu, médium z New Salems Society, obdržel „duchovní cestou“ o Neumannové zprávu v roce 1929, údajně pocházející od Boha Otce. Byla publikována v „Das Wort“, periodiku tohoto hnutí. Tvrdí se v ní, že udivující fenomén z Konnersreuthu je schválený Bohem, aby měl takový dopad, který nemůže být zpochybněn. Věda nebude schopná vysvětlit, jak se tento zázrak přihodil a nadále trvá. Protože někteří lidé to považují za nebožské a pomýlené, chtějí diktovat Bohu, co má dělat, ale Bůh dělá, to co chce a nakonec dosáhne svého. Požehnán je ten, který se nerozhořčuje na Boha.
18. září 1962 Terezie Neumannová zemřela na srdeční příhodu poté, co nějakou dobu trpěla anginou pectoris. Byla uskutečněna pitva a odborníci dosvědčili, že v jejím žaludku více než 30 let nespočinulo jediné sousto. Případ nebyl z vědeckého hlediska nikdy uspokojivě vysvětlen. Podle našeho známého psychiatra profesora Vladimíra Vondráčka Tereza Neumannová nevyhledávala lékařskou pomoc a jakémukoliv vyšetření se bránila. Jako diagnózu určil pravděpodobnou hysterickou psychopatii.
Římskokatolická církev nikdy nepotvrdila, ale ani nezpochybnila ani nepřijímání jídla ani stigmata. Navzdory tomu se „Resl“ stále těší velké oblibě u věřících z celého světa. Petici žádající její beatifikaci, tj. Blahořečení, podepsalo na 40 000 lidí. V roce 2005 řezenský biskup Gerhard Ludwig Müller formálně otevřel vatikánský proces její beatifikace. Její hrob je houfně navštěvován poutníky z celého světa. Přihodí se nějaký další zázrak?
