Pane profesore, minulou sobotu jste běžel pražský půlmaraton a nedosáhl jste vůbec špatného výsledku. Vzpomenete si, po kolikáté jste ho běžel?
Nevzpomenu. Bohužel jsem to nikdy nepočítal a teď už se to asi nedá vše dohledat.
Dříve jste běhal maraton, běžel jste i slavný maraton v New Yorku a historický maraton z Marathonu do Athén. Jaký je to pocit účastnit se takových vyhlášených běhů?
Zúčastnit se jakéhokoli maratonu je pro běžce nezapomenutelný zážitek, tím méně tak slavných maratonů, jako je ten newyorský či aténský. To se nedá vyprávět, to se musí opravdu zažít.
Co je pro sportovce na maratonu nejdůležitější?
Na maratonu je důležitých několik věcí. Zaprvé dostatečný trénink a zadruhé vědět, na jaký čas mám a v žádném případě nepřepálit první polovinu. Říká se, že na polovině maratonu má být člověk teprve rozehřátý a závod začíná na 35. kilometru.
Je o vás známo, že běháte také na lyžích, účastnil jste se i devadesátikilometrového Vasova běhu, stále jste na startu Jizerské padesátky, ale nejraději máte triatlon. Co vás na něm tak přitahuje?
Spojuje tři krásné disciplíny – plavání, kolo a běh. Všestranně zaměstnává všechny svalové skupiny a má tu výhodu, že se můžeme podle počasí rozhodnout pro trénink té které disciplíny. Z mého pohledu je tedy ideální.
Jaký je podle vás vliv tohoto sportu na zdraví? Doporučil byste triatlon třeba i svým pacientům?
Triatlon je překrásný sport a jeho vliv na zdraví je, myslím si, zcela zásadní. Pokud pacienti, kteří prodělali operaci srdce, na něj byli zvyklí i předtím, mohou v něm po zahojení ran pokračovat. Aby s ním ale začínali, to už bych jim nedoporučoval. Uvědomte si, že průměrný věk u nás operovaných pacientů je pětašedesát let.
Váš největší úspěch na triatlonovém poli?
Já už teď říkám, že největší úspěch je dostat se zdravý do cíle. Ale mám i nějaké medaile z mistrovství světa lékařů, opakovaně jsem se umisťoval na medailových pozicích. A také jsem třeba v roce 2015 vyhrál ve své kategorii i 2016 MINI TRI Prague.
Jak takový špičkový chirurg jako vy vlastně relaxuje?
Většinou sportem, někdy také divadlem nebo s přáteli návštěvou nějakého dobrého podniku. Ale hlavně sportem.
Máte jistě i nějaké koníčky…
Koníčkem je celý můj život, ve své mnohotvárnosti a pestrosti. Snažím se ho užít v celé jeho šíři plnými doušky, takže kromě zaměstnání je mým koníčkem rodina, máme sedm vnoučat, to není koníček, ale kůň. A také sport, divadlo, kultura, veteráni.
Zastavme se u těch veteránů. Jak jste se k nim dostal?
Obecně mám rád staré věci, vážím si jich. Jsme povinni je schraňovat a opatrovat, aby zůstaly zachované pro další generace. A tak když před lety syn přivezl domů motorku „Péráka“, padla volba na veterány. Staré stroje jsou totiž nádherné.
Jste znám jako milovník velorexů.
Velorex se mi líbil již od dětství. Tatínek mi ale z obavy, abych se nezabil, zakázal dělat řidičák na motorku. A tak jsem si ho asi před patnácti lety udělal a přes internetové stránky se propracoval k velorexářům. Potom jsem sehnal vhodný vrak a po jeho rekonstrukci začal jezdit.
Kolik jich máte?
Společně se syny čtyři. Jmenují se Hugo, Karel, Kvído a Jan. Jména se totiž velorexům dávají podle jejich prvních majitelů, pokud jsou známi.
Velorex bylo vaše první auto?
Ne, to ne. Ještě jako student jsem si koupil Aero 662. Když se nám ale se ženou narodilo druhé dítě, už jsme se do toho krásného vozu nevešli, a tak nám rodiče přidali na trabanta. Takže teď se na stará kolena k veteránům zase vracím.
Zítra oslavíte sedmdesátku. Jsou to pro vás významné narozeniny? Cítíte s jejich příchodem něco, co by mělo znamenat radikální změnu ve vašem životě?
Kulatiny jsou vždy význačným jubileem v životě člověka. Já, protože mám rád lidi, se při čtyřicátinách, padesátinách, šedesátinách, stejně tak i sedmdesátinách snažím setkat s lidmi, se kterými se znám dlouhá léta a s nimiž si mám vždy co říci. Jsou to známí a přátelé z nejrůznějších oblastí: sportu, kultury, medicíny, veteránismu a dalších oborů. Žádnou radikální změnu to neznamená, protože my v medicíně rozlišujeme věk kalendářní a věk biologický. A pro člověka je mnohem důležitější ten biologický. Znám padesátileté staříky a na druhou stranu osmdesátileté mladice.
Na odpočinek na chalupě tedy nepomýšlíte?
Samozřejmě že pomýšlím. Vím, že se blíží doba, kdy budu postupně anebo možná i velice rychle končit se svou profesí. Ale zatím mám stále co dělat a poprosil jsem svého žáka a nástupce, aby mi on určitě řekl, kdy si již bude myslet, že jsem zbytečný a že bych se měl věnovat více chalupě a veteránům.
Přeji vám proto za sebe i za čtenáře hodně zdraví a vše nejlepší v osobním i pracovním životě.
Profesor MUDr. Jan Pirk, DrSc. se narodil 20. dubna 1948 v Praze.
- Nejznámější český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra pražského IKEMu. Nositel řady ocenění v medicíně i ve sportu.
- Pochází z lékařské rodiny, lékaři byli otec, dědeček i pradědeček, lékařkou je sestra a lékařem strýc, prastrýc byl dokonce osobním lékařem ruského cara.
- První operaci srdce provedl v roce 1983, od té doby uskutečnil přes 7000 operací srdce a 275 transplantací srdce. Tato čísla a úspěšnost zákroků ho řadí k vysoce uznávaným operatérům srdcí v Evropě.
- Je 48 let šťastně ženatý, s manželkou Blankou má syny Jiřího a Tomáše a sedm vnoučat.
