V dnešním příspěvku se však podíváme na další unikátní místo, které bylo návštěvníkům zpřístupněno teprve nedávno, a to poprvé v historii.
Tím místem je věž Jakobínka. Názory odborníků na její stáří se různí, někteří pak kladou její vznik do 14. století. Jisté však je, že první dochovanou písemnou zmínku máme až z roku 1522, kdy věž vyhořela. 9. dubna 1522 totiž vypukl ve městě požár a poničil nejen Horní hrad, ale i přilehlou věž.
Již o rok později započala oprava věže, což dokládají vnitřní dřevěné konstrukce, které jsou podle dendrologického průzkumu datovány do let 1523 – 1527. Je velmi pravděpodobné, že věž byla, vzhledem ke své strategické poloze, využívána jako pozorovatelna i za dob třicetileté války, když byl hrad v majetku Buquoyů.
V roce 1723 byl podle záznamu inventáře hradu poprvé užit název Jakobínka. Původ jména není dodnes zcela objasněn, ale je možné, že své jméno dostala podle francouzských jakobínů.
Dnešní vchod do věže vznikl po proražení až v roce 1858 a v té době byla věž také vybavena schodištěm, založeným na zděném sloupku přímo na skalním podloží.
Věž samotná měří úctyhodných 38 metrů, má průměr 9,80 metrů v úrovni terénu a vnitřní průměr v této části činí 220 cm. Tloušťka zdiva je 375 cm a směrem vzhůru se zužuje. Původní vstup se nacházel ve výšce 14 metrů nad zemí.
Ačkoliv se jedná o unikátní stavbu, nebyla věž v minulosti pro svůj technický stav nikdy přístupná. Ke změně došlo až v roce 2013, kdy byl poprvé představen projekt na obnovu a zpřístupnění věže. Ten byl ukončen až v roce 2019. Velkou zvláštností je použití středověkých postupů za pomoci repliky otočného jeřábu a speciálního lešení.
Autory, tesaře Petra Růžičku a projektanta Víta Mlázovského, inspirovaly kresby a plány z Codexu Atlanticus Leonarda Vinciho. Ten se v roce 1472 na stavbě florentského chrámu Santa del Fiore seznámil se stroji, které používal při stavbě stavitel Fillipo Bruneleschi. Tato replika středověkého jeřábu, použitá při opravách Jakobínky, byla 14 metrů dlouhá a 7 metrů vysoká. Jeřáb byl umístěn na vrchol věže, poháněn lidskou silou a otáčel se kolem vlastní osy. Do výše třiceti metrů byly vytahovány kamenné krakorce a veškeré stavební materiály. Nosnost tohoto jeřábu byla 500 kilogramů. Na stavbu bylo použito dřevo z nedalekých lesů, které bylo ručně káceno. Úctyhodná byla rovněž i konstrukce obtáčející věž v délce více než 400 metrů. Oprava trvala šest let a stála 15 milionů korun.
Díky zručnosti a píli všech, kdo se podíleli na opravě Jakobínky, může dnes návštěvník vstoupit na věž, kde se na konci druhé světové války měla doposud naposledy zjevit známá bílá paní a pohrozit německým uchvatitelům. Kdo ví, možná ji při prohlídce věže zahlédnete právě zrovna i vy…
