Češi letos od dubna do června chudli nejrychlejším tempem v historii země od roku 1993. Reálná mzda totiž meziročně poklesla o takřka desetinu, přesněji o 9,8 procenta. Nominálně sice Češi meziročně ve druhém čtvrtletí „brali“ o 4,4 procenta více, v průměru více než 40 tisíc korun hrubého měsíčně, avšak po započtení rapidní inflace ve výši 15,8 procenta se jejich výdělky propadly o skoro desetinu.
Životní úroveň Čechů je tak z hlediska pracovního příjmu zhruba o deset procent nižší než před rokem. To není málo. Ruku v ruce s tímto citelným poklesem životní úrovně, nejvýraznějším v historii novodobé České republiky, klesá také spotřebitelská důvěra v ekonomiku. Ta se letos ocitla nejníže v historii sledování od roku 2003. S poklesem této důvěry pak stoupá nespokojenost s politickou reprezentací země, což už tento víkend prokázala také velká protivládní demonstrace čítající desetitisíce účastníků.
Propad reálných výdělků ve druhém letošním čtvrtletí předčil očekávání většiny expertů. Češti i mezinárodní analytici oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě svých odhadů pokles o 9,5 procenta. Propad reálných výdělků je však citelně nižší, než s jakým ve své aktuální prognóze počítá Česká národní banka. ČNB totiž předpokládala nominální růst mezd pouze o 2,7 procenta, tedy meziroční pokles mezd reálných dokonce o 13,1 procenta. Nově zveřejněné údaje ČSÚ tak svědčí o tom, že mzdová inflace je výraznější, než ČNB předpokládá. Zřejmě se ale nedá čekat, že by to samo o sobě rozhodující počet členů bankovní rady ČNB „zviklalo“ k tomu, aby se přiklonili k zvýšení základní úrokové sazby. Ta by tak měla zůstat i po příštím zasedání bankovní rady na stávající úrovni sedmi procent.
Nominální růst mezd ve druhém čtvrtletí znatelně zpomalil z hodnoty prvního čtvrtletí, jež meziročně čítala 7,2 procenta. Zpomalení ale odráží zejména vysokou srovnávací základnu loňského druhého čtvrtletí, kdy se vyplácely mimořádné odměny ve zdravotnictví a oblasti sociální péče. Tyto odměny souvisely s tehdy již postupně odeznívající pandemií. Zaměstnancům stále nahrává fakt, že Česko vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. To jim umožňuje říkat se s větším úspěchem o přidání a alespoň z jisté části tak kompenzovat drtivý dopad inflace. I proto je mzdová inflace výraznější, než ČNB předpokládala.
Za celý letošní rok se reálné výdělky propadnou podle našeho předpokladu o 8,1 procenta. Půjde o suverénně nejvýraznější pád reálných výsledků v historii ČR od roku 1993. V příštím roce je třeba počítat s růstem míry nezaměstnanosti, neboť pro zaměstnavatele už bude situace na nákladové straně v řadě případů neudržitelná.
Zhoršené vyhlídky Čechů už se projevují jejich nižší ochotou utrácet. V červenci se totiž tržby českého maloobchodu propadly meziročně reálně o 7,2 procenta. Je to více, než se čekalo. Čeští i mezinárodní experti oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě svých odhadů propad pouze o 5,5 procenta. Pokles o 7,2 procenta je nejvýraznější od dubna 2020, kdy ovšem vrcholily dopady nástupu první covidové vlny a souvisejících uzavírek a restrikcí.
Češi letos v červenci omezovali své výdaje zejména za pohonné hmoty. Reálně tyto výdaje meziročně klesly o 13,5 procenta. Meziročně byla letos v červenci dle údajů CCS cena pohonných hmot o zhruba 15 korun na litr vyšší, i přes červnové snížení spotřební daně o 1,50 koruny na litr. To přimělo motoristy ke snížení výdajů. Spotřebitelé ale omezovali své výdaje také za potraviny i nepotravinářské zboží. Prakticky jediný druh zboží, za něž utrácí meziročně reálně více, jsou léky a zdravotnické potřeby. To ovšem není nic překvapivého. Nemoci a zdravotní neduhy člověka pronásledují bez ohledu na to, zda je zrovna období obecné drahoty, či nikoli.
Jinak ale drahota nutí Čechy šetřit na takřka všem možné. To pochopitelně není dobrá zpráva pro prodejce a výrobce, kteří se přitom sami potýkají s růstem nákladů, například plateb za energie. Probíhající takzvaná destrukce poptávky, k níž kvůli rapidní inflaci dochází právě i v oblasti maloobchodu, tak postupně povede k růstu míry nezaměstnanosti a k uzavíráním a krachům některých firem a provozů, včetně třeba restaurací.
