Nejslavnější český kamionista se na start Rallye Dakar postavil celkem devatenáctkrát a jedenáctkrát se dostal „na bednu“. Spolu s motocyklovou legendou Františkem Štastným byl v roce 2000 vyhlášen závodníkem století. I když se letošního závodu už nedožil, jméno Loprais v něm pokračuje dál.
Karel Loprais, který by 4. března oslavil 73. narozeniny, se kolem aut motal už jako malý hoch, když jeho táta stavěl v domácí dílně modely podobné velorexům. Když nastoupil v roce 1970 do Tatry Kopřivnice, chtěl jít k osobním vozům, ale zájemců bylo tolik, že ho prozatím dali ke kamionům. Jenže se tam pak už rozhodl zůstat. A to byl také jeden z důvodů, proč se jako zkušební řidič nákladní Tatry dostal k možnosti vyzkoušet si Rallye Dakar.
Neudělat chybu
„To auto bylo nově vyráběné, takže Tatra chtěla, aby s ním jeli lidé, kteří ho znají už z dob prototypu a v podstatě první čtyři řidiči byli řidiči ze zkušebny,“ vzpomínal později pro denik.cz Loprais. Každý ale podle něj závodit nemůže. „Musíte se vydržet soustředit, jet rychle. Když se něco rozbije, v noci ještě makáte, abyste to spravili a stihli start další etapy. Nejtěžší je soustředit se a neudělat chybu, přitom někdy jedete šest hodin, jindy dvanáct,“ vysvětlil Loprais.
Trasa závodu občas vedla přes kamenitý terén nebo oraniště a oni museli jet rychlostí 25 kilometrů v hodině. Při jízdě na pláži naopak mohli přidat až na 110 kilometrů v hodině. Před samotným odjezdem do Afriky vozy testovali různě, například v pískovnách na jižní Moravě. Někdy to bylo dobrodružné prý až moc. A stejně tak potom i samotný závod. „Chladič se lepil třeba i chlebem, čímkoli, co trochu fungovalo. Třeba proraženou olejovou vanu jsme museli nejdřív odmastit hasicím přístrojem, protože jsme nic jiného neměli, a teprve pak jsme ji mohli zalepit lepidlem,“ popsal různá úskalí závodu jeho šestinásobný vítěz.
Kája celou dobu dohlížel
Nejtěžší ale byly nárazy, které se časem projevily bolestí zad. A podepsala se na nich i strašlivá nehoda, kdy v roce 2003 cestou do Egypta udělali s tatrou šest přemetů v téměř plné rychlosti, a on si poranil páteř. Po dalším zranění o dva roky později musel kvůli bolesti zad dokonce závod ukončit. „S bolavými zády se nedá závodit, cítíte každou nerovnost,“ litoval Loprais, pro kterého to znamenalo i konec jeho veleúspěšné závodní kariéry.
Loprais ale soutěží dál. Při jeho poslední soutěži v roce 2006 s ním totiž jel poprvé jako navigátor jeho synovec Aleš. A ten závodí pořád. Letos skončil v kategorii kamionů na 21. místě, ze souboje o nejvyšší příčky jeho posádku vyřadily v závěrečné čtvrtině soutěže technické problémy. „Letošní Dakar byl specifický, pro nás úplně jiný než všechny ostatní. Prioritně bych chtěl poděkovat Kájovi, že nás ve zdraví dovedl do cíle a že na nás celou dobu dohlížel,“ vzpomněl v cíli na svého strýce, který zemřel krátce před startem letošního ročníku. „Věřím, že Kájova duše a energie s námi povalí dál,“ dodal jeho nástupce.
Rallye Dakar
Každoroční závod off-road vozidel a motocyklů, kterého se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných. Jedná se o vytrvalostní závod v těžkém terénu v písečných dunách, blátě, travnatých pláních a skalních úsecích. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.
Soutěž poprvé odstartovala v roce 1978 jako dálkový závod napříč Afrikou. Původně vedla z Paříže ve Francii do Dakaru v Senegalu s přerušením při převozu přes Středozemní moře. Politická situace a další faktory však způsobily, že se trasa včetně startu a cíle časem měnila. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauretánii. V roce 2008 byl závod kvůli teroristickým útokům, ke kterým došlo týden před závodem v Mauretánii, zrušen. Následně byla soutěž od roku 2009 přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 se přidalo ještě Peru. Poslední tři ročníky závodu se jely výhradně v Saúdské Arábii.
