Jak k tomu mohlo dojít? 70. léta nebyla pro obyvatele Itálie zrovna veselá. Ekonomická krize šla ruku v ruce s krizí politickou. Každou chvíli propukaly finanční skandály, ministři odstupovali z funkcí pro obvinění z korupce, do toho hřměly výbuch pum, mafie vraždila nepohodlné osoby a zločinnost obecně rostla rychlým tempem. Podle údajů italské bezpečnostní služby působila tehdy v Itálii asi stovka různých levičáckých skupin, které si dávaly „revoluční“ názvy jako Ozbrojené komunistické oddíly, Rudá hvězda, Vojáci z lidu, Bojující strana komunistických proletářů apod. V době únosu Alda Mora byla po válce u moci již 34. vláda. (Dodnes se jich v Itálii po válce vystřídalo přes 60.)
Poslední dny Alda Mora
16. březen 1978, asi 8.50 hodin – Aldo Moro ráno usedá na zadní sedadlo služebního tmavomodrého Fiatu 130. Cestou do parlamentu chce ještě stihnout krátkou modlitbu v kostele. Cesta minikonvoje se má sice co nejčastěji měnit, ale velitel ochranky rozhoduje, že se pojede stejnou cestou jako už několik posledních dní. Moroův vůz neměl neprůstřelná skla, ani automatické zabezpečovací zařízení dveří, protože na opancéřovaná auta měly podle vlády nárok jen osoby zastávající vládní funkce, což Aldo Moro tehdy nebyl. Kromě Moroa je v autě samozřejmě řidič a vedle něj bodyguard. Za nimi jedou tři mladí, nezkušení bodyguardi v autě Alfa Romeo Alfetta.
16. březen, 9.00 hodin – Na křižovatce ulic via Fani a via Stresa začne náhle překvapivě couvat bílý Fiat 128 s diplomatickou značkou, zatarasí průjezd, Morův vůz nestačí zabrzdit a narazí do něj. A do jeho vozu vzápětí narazí doprovodný vůz s bodyguardy. A sklapla past. Z vozu s diplomatickou značkou vyskočí dva civilisté se zbraněmi v rukou. Další čtyři muži v uniformách stevardů letecké společnosti „Alitalia“, kteří přišli asi před půlhodinou a posadili se v zahrádce malého bistra u křižovatky, začnou střílet na Morovu doprovodnou alfettu ze samopalů, na jeho fiat pálí jen z automatických pistolí. V úmyslu mají zabít jen strážce a Mora dostat živého. A to se jim také podaří. Když krvavý masakr po několika minutách skončí, falešní stevardi surově vyvlečou Mora z vozu, z jeho kožené aktovky si vybírají z pěti složek jen dvě – ty s tajnými dokumenty a léky. Mají zřejmě přesné informace. Potom Mora vtlačí ho Fiata 132, který čeká opodál s běžícím motorem a vzápětí mizí v hustém provozu. Celé drama netrvá déle než tři minuty. Na zemi po přepadení zůstalo 92 nábojnic a 5 mrtvých. Přepadovou operaci jako takovou zajišťovalo devět automobilů, z toho dva nákladní.
18. březen a následující dny – Vedení komunistické teroristické organizace „Rudé brigády“ (Brigate Rosse) se ve svém prohlášení hlásí k zavraždění pěti bodyguardů a k únosu Alda Mora. Oznamují, že Aldo Moro bude postaven před lidový tribunál a připojují jeho fotografii před praporem Rudých brigád. Moro je zatím držen v honosné vile na předměstí Říma v pokojíku pro služku. Hlavním vyšetřujícím samozvaného tribunálu je Mario Moretti (*1946), velitel celé akce, která byla údajně připravována sedm měsíců. Byl jediným člověkem, který s Morem během jeho věznění mluvil. Teroristé Alda Mora sledovali každý den, zjistili, že ho střeží pět bodyguardů, ale že auto není pancéřované a nemá neprůstřelná skla, což jim přepadení významně usnadnilo. Morovy výslechy jsou nahrávány na magnetofonové pásky, Moro může psát dopisy, některé z nich únosci uveřejňují, a tak udržují veřejnost v napětí. Policie mezitím shání svědky únosu a provádí razie, ale bez jakéhokoliv úspěchu. Nikam ale nevede ani jednání únosců s italskou vládou. Ta se nenechává vydírat a požadavky Rudých brigád na propuštění jejich 16 vězněných členů odmítá s konečnou platností. Když se potom Rudým brigádám nepodaří ani přesvědčit sesterskou teroristickou organizaci „Prima Linea“ (První linie), aby bombovými útoky ve velkých italských městech odvedla pozornost policie od vyšetřování únosu Alda Mora, je zřejmě o osudu Aldo Mora rozhodnuto. Únosci se na jeho zavraždění usnesli počátkem května. Dva nebo tři dny před popravou ho seznamují s rozsudkem a nabízejí mu, aby sepsal poslední vůli. Pak mu však oznámí, že ho z „humánních“ důvodů za několik dnů propustí na svobodu.
9. květen 1978, ráno – Věznitelé (Gallinari a Braghettiová, kteří ho hlídali a starali se o něj 55 dní) ho přivedli k červenému renaultu a poručili mu, aby si lehl do zavazadlového prostoru. Potom ho přikryli dekou, Gallinari vytáhl pistoli a střelil Aldo Mora do prsou, srdce však nezasáhl. Raněný se začal zmítat a pokusil se krýt pažemi. Gallinari pak vyrval vedle stojící Braghettiové automatickou pistoli a prostřílí své oběti hruď celkem 11 ranami. Dvojice potom nasedla do auta a odjela do středu Říma.
9. květen, 12.00 hodin – Jeden člen Rudých brigád telefonicky oznamuje, že mrtvola Alda Mora je v kufru renaulta na via Caetani.
A co bylo dál?
Nakonec se podařilo v souvislosti s únosem Alda Mora zatknout více než 40 teroristů, z nichž bylo 32 odsouzeno k doživotnímu odnětí svobody, nejvyšším možnému trestu v Itálii, a ostatní k mnohaletým trestům odnětí svobody, někteří v nepřítomnosti. Tím také činnost Rudých brigáda fakticky skončila. Mario Moretti sám byl odsouzen k šesti doživotním trestům, ale po 15 let ve vězení byl v roce 1998 podmínečně propuštěn na svobodu s tím, že může pracovat mimo vězení, ale v noci a o víkendech se musí do vězení vracet.
Postup vlády v případu únosu Alda Mora byl velmi kritizován, zvláště poté, když Rudé brigády roku 1981 unesly řadového politika Ciro Cirilla. Vláda tehdy s teroristy jednala a Cirillo byl po zaplacení výkupného nakonec propuštěn.
