To skutečně pravda byla a tento patent vstoupil pro české země v platnost 13. srpna 1775. Jenže už začátkem tohoto roku se začalo proslýchat, že Josef II., jako spoluvládce své matky, robotu už tzv. „zlatým patentem“ zrušil úplně, ovšem vrchnost to prý poddaným tají. Nespokojenost poddaných v únoru 1775 vyústila ve východních Čechách, především ve Rtyni a okolí, v ozbrojené povstání. Sedláci se začali shlukovat do houfů vyzbrojených kosami, cepy, holemi a starými mušketami, táhli od vsi ke vsi a vynucovali si na vrchnosti potvrzení, že zlatý patent existuje a že tedy již nemusí robotovat.
Jako jedno z prvních větších měst napadli sedláci Chlumec nad Cidlinou, tam však na ně čekali vojáci z nejbližších posádek posíleni ještě čtyřmi pluky jízdy i místními měšťany, kteří se obávali o svůj majetek. Sedláci, celkem asi 300 – 500 mužů, zaujali postavení na hrázi tamního Starochlumeckého rybníka a celkem třikrát se pokusili dobýt chlumecký zámek.
První útok vojsko odrazilo, aniž došlo k jakýmkoliv zraněním. Na druhý útok sedláci doplatili ztrátou dvou zabitých, dvou utonulých a čtyřiasedmdesáti zajatých. Při třetím útoku sedláci údajně zastřelili dva obránce zámku, vojsko nemilosrdně střelbu opětovalo a sedláky zatlačilo přes hráz do rybníka, čímž rebelie v Chlumci skončila. Do zajetí tak dále upadlo 211 vzbouřenců, pět padlo na místě, tři utonuli a čtyři později podlehli svým zraněním.
Potrestání vzbouřenců od Chlumce mělo být exemplární, padly tedy i rozsudky smrti pro vůdce povstání, např. pro Antonína Nývlta. Když se však situace uklidnila, ukázalo se, že tak tvrdý postup nebude zapotřebí a tresty smrti i ty ostatní byly podstatně zmírněny generálním pardonem Marie Terezie. Nakonec si A. Nývlt odseděl jen několik měsíců ve vězení a Matěj Chvojka strávil tři a půl měsíce na nucené práci. K jakému trestu byl původně odsouzen, známo není. Ostatní uvěznění sedláci byli odsouzeni jen k ranám karabáčem. Podstatně hůře na rozdíl od chlumeckých dopadlo osm členů vzbouřeneckého houfu, který doputoval až k Praze, a kteří tam byli na základě tamního stanného práva skutečně oběšeni.
Tzv. „Zlatý patent“ Josefa II. osvobozující od roboty byl samozřejmě jen lákavou smyšlenkou a Josef II., ač osvícenecký panovník, ho nevydal ani nyní, ani později, a robotní patent Marie Terezie z roku 1775 tak zůstal v platnosti až do roku 1848.
Totální porážka vzbouřených sedláků dala vzniknout dodnes živému úsloví charakterizujícímu naprostou prohru: „Dopadli jako sedláci u Chlumce“.
