Škola děti nejen vzdělává, ale také výrazně zatěžuje jejich psychiku. Vyplývá to z průzkumu Českého výboru pro UNICEF realizovaného s agenturou STEM/MARK, do něhož se zapojilo přes tisíc dětí ve věku od devíti do 17 let. Školní prostředí se podle výsledků podílí na jejich psychické nepohodě více než jakákoli jiná oblast života.
Pro zhruba šest z deseti dětí představují škola a školní povinnosti významnou zátěž. Stres kvůli nim zažívá často nebo velmi často přibližně pětina dotázaných. Nejčastějším spouštěčem jsou vztahy ve škole, tedy konflikty se spolužáky, s učiteli nebo zkušenost se šikanou. Zmínila je polovina respondentů, u mladších dětí ve věku devět až 13 let dokonce 54 procent. Rodinné problémy jako příčinu stresu uvádí 46 procent dětí, školní povinnosti 45 procent a tlak na výkon zhruba čtvrtina. U studentů gymnázií tento faktor stoupá na 38 procent.
Stres ze školy nedopadá na všechny stejně. Ve věkové skupině 14 až 17 let ho jako častý nebo velmi častý popisuje 24 procent mladých, mezi devíti a třináctiletými je to 17 procent. Pocit štěstí spojuje s dobrými známkami 42 procent dětí, u dospívajících toto číslo stoupá na 46 procent.
Výkonná ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba zdůraznila, že škola může být zároveň první záchrannou sítí. „Víme, že škola je problém, ale i řešení. A tím řešením je proto, že často to bývá škola, která je ta první záchranná síť, když děti něco trápí,“ řekla. Zhruba dvě třetiny dětí uvedly, že mají k učitelům silnou důvěru, výrazně nízkou nebo žádnou důvěru pak vyjádřilo 12 procent žáků. Přibližně stejný podíl dětí má ve škole někoho, s kým může mluvit o svých starostech, 13 procent takovou osobu nemá a dalších 20 procent si není jistých.
Když se děti rozhodnou svěřit, nejčastěji volí spolužáky, uvedla tak polovina respondentů. Na učitele se obrací 29 procent dětí, služeb školního psychologa nebo poradce využívá pouhá desetina. Dětský ombudsman Martin Beneš připomněl, že stav duševního zdraví dětí je přímou reakcí na prostředí, ve kterém žijí, a škola by proto měla plnit nejen vzdělávací, ale i výchovnou a podpůrnou roli.
Zhruba dvě třetiny dětí přitom vůbec neví, na jakou krizovou linku nebo odbornou organizaci se mohou v případě psychických obtíží obrátit. U nejmladší věkové skupiny od devíti do 13 let jsou to dokonce tři čtvrtiny.
Zdroj: autorský text / ČTK
