Každý si jistě pamatuje velkofilm Titanik. Záběry ze strojovny, na obrovské hnací mechanismy, vedle kterých pobíhají lidské postavičky. Gigantické lopatky lodních šroubů, které tepají vodu nepopsatelnou silou. Dvacet jedna uzlů, téměř 40 km/za hodinu. Někdy kolem roku 1820 byl lodní šroub něco docela jiného. Směšné rozměry, směšný výkon, ale princip již byl vynalezen. Člověk také není hned dospělý. První pokusy s lodním šroubem, který byl hnán parním strojem, byly provedeny na řece Krka, v dnešním Slovinsku. Přesněji řečeno v tehdejším Kraňsku, což byla jedna z korunních zemí Rakouské říše, až do roku 1918.
Josef Ressel se narodil v Chrudimi 29. 6. 1793. Tatínek Němec, maminka Češka. Základní vzdělání v Chrudimi, gymnázium v rakouském Linci. Pak se situace trochu zadrhla. Na dělostřeleckou akademii nebyl přijat. Nevyhovoval po zdravotní stránce. Medicínu nevystudoval, kvůli špatné finanční situaci rodiny, a tak nakonec vystudoval lesní akademii v Mariabrunnu. Po vystudování nastoupil jako lesník ve výše uvedeném Kraňsku. Podařilo se mu zalesnit velkou část území, a dokonce napsal významnou knihu, Dějiny přímořských lesů. Asi vás napadne, že by se tento pán velmi hodil v dnešní době kůrovcové kalamity.
V letech 1820 – 1838 pracoval jako námořní, lesní intendant v Terstu, který tehdy patřil Rakousku a mohl si svůj vynález vyzkoušet i na moři. Pokud nevíte, co to bylo za úřední funkci, pak vězte, že v té době se ještě válečná plavidla, i ta ostatní stavěla ze dřeva, a Resselova funkce spočívala v organizování dodávek dřeva pro loděnice. V roce 1927 získal na svůj lodní šroub patent. Rychlost lodi byla jen asi šest uzlů, tedy asi 11 km/hod. Uzel je námořní míle, čili 1852 metrů. Nenechte se zmást pomalostí lodi. Tady šlo o výkon.
Už dávno před Resselem měli totiž námořníci problémy proplout plachetnicemi Gibraltarem do Atlantiku, za nepříznivého počasí. Středozemní moře má obrovské ztráty vody odpařováním, které se kompenzují přítokem z Atlantiku. Proud vody je v Gibraltaru velmi silný a překonat ho, to bylo úkolem lodního šroubu, který se na protivítr nemusel ohlížet. Roku 1829 uskutečnil experimenty na větším plavidle, ale měl nehodu. Cínové spoje měděných trubek, od parního stroje, se roztavily, a policie mu potom další pokusy již zakázala. Josef Ressel dál pokračoval již pouze teoretickými pracemi a věnoval se svému původnímu povolání. Nakonec zemřel na malárii, ve slovinské Lublani v roce 1857, a je zde také pohřben. Jeho vynález mu byl až v roce 1866 oficiálně přiznán akademií věd ve Washingtonu. A ještě musím uvést další jeho vynález, který možná využijete v turistice. Až budete zjišťovat, pod jakým azimutem máte vyrazit k cíli, pak vězte, že buzola k nim neodmyslitelně patří.
