Jeho postavení si vyžádalo stále náročnější požadavky na šíření rozhlasového vysílání. V roce 1949 sice došlo k rekonstrukci vysílače Raszyn v Łazach na vysílací výkon 200 kW a později a na 500 kW, ale ani tak se nepodařilo pokrýt kvalitním signálem celé Polsko. Proto byla 5. července 1969 zahájena stavba nového vysílače blíže ke geometrickému středu Polska. V letech 1970 – 1973 se stavěly budovy, v letech 1971 – 1973 vedení vysokého napětí a od října 1972 do května 1974 se montoval stožár. Od října 1973 do července 1974 pak trvala instalace rádiových zařízení. Výstavba stožáru byla dokončena 18. 5. 1974 a oficiální zahájení jeho provozu pak proběhlo dne 30. 7. 1974. Od 22. 7. téhož roku Konstantynow převzal vysílání polského rozhlasu z Raszyna.
Pro obsluhu vysílače byl uvnitř stožáru zabudován výtah dodaný švédskou firmou Alimak, který poháněl spalovací motor umístěný pod kabinou. Výtah mohl dosáhnout maximální rychlost 0,35 m/s, tj. 1,26 km/hod. Od základny k vrcholu stožáru byl tedy výtah schopen vyjet asi za půl hodiny. Stožár byl rovněž vybaven nouzovým žebříkem, po němž by lezec za příznivých klimatických podmínek byl schopen vylézt na vrchol vysílače za dvě hodiny. Z hlediska bezpečnosti letového provozu byl stožár vysílače vybaven na 16 úrovních světly o výkonu 200 W a na vrcholu blikal maják se dvěma lampami o výkonu 1000 W.
V roce 1984 bylo během jedné z pravidelných technických kontrol stožáru odhaleno poškození, které vzniklo v důsledku výkyvů konstrukce způsobené větrem. To vedlo k úvahám o vybudování nové, pevnější konstrukce, ale z tohoto záměru z ekonomických důvodů sešlo. V roce 1988 byl stožár znovu natřen a v roce 1991 mělo dojít k výměně kotevních lan. Během nich se 8. srpna 1991 v 19.10 hodin stožár zhroutil.
Jak k tomu přesně došlo? V té chvíli, kdy se uvolňovalo jedno z lan v páté poslední sekci a zakládala se a napínala dvě lana pomocná. Jedno z nich se nečekaně vyvléklo z upnutí a druhé se vytrhlo z kotvení, protože nevydrželo tah zbylých hlavních lan. Horní část stožáru se zlomila a udeřila do jeho základny, dolní část se potom zlomila v opačném směru, a přitom došlo ke zničení malého jeřábu. Nebyla však poškozena ani jedna z budov vysílače nebo rozvodny a především, nikdo při této nehodě nezemřel ani nebyl zraněn.
Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že za destrukci stožáru je odpovědná firma „Mostostal Zabrze“, která vysílač postavila a udržovala a že hlavní díl viny padá na vedoucího údržby vysílače, především proto, že špatný stav kotevních lan byl zjištěn již v roce 1987. Kvůli tomu se vrchol stožáru také vychyloval od svislé osy až o několik metrů, což však zůstalo bez povšimnutí a hlavně bez opravy. Soud potom tuto nedbalost ocenil na dva roky odnětí svobody.
Kvůli velkému množství posluchačů polské národnosti žijících v zahraničí, odhadem 15 – 20 mil. osob, z toho necelých 40 tis. u nás, rozhodla polská vláda v dubnu 1992 o znovuobnovení stožáru, které bylo zahájeno v září 1995. Ačkoliv některé práce byly již dokončeny, jako např. renovace starých základů stožáru, muselo se nakonec od obnovení vysílače upustit kvůli značným protestům místních obyvatel, kteří se obávali budoucího elektromagnetického smogu, který by mohl mít negativní vliv na jejich zdravotní stav.
Nové místo pro vysílač bylo nakonec zvoleno v bývalém vojenském prostoru „Solec Kujawski“. Tam byla roku 1998 zahájena stavba dvou stožárů budoucího vysílače vysoké 330 m a 289 m. Jeho provoz byl zahájen 4. září 1999 na frekvenci 225 kHz.
Pokud jde o vysílač Konstantynow, jeho stavba se kromě zříceného stožáru daného do šrotu a napájecího elektrického vedení, které už nemá co napájet, dochovala dodnes. Nové využití se pro objekt nenašlo a tak pomalu chátrá. Jen tak se tam ale nikdo nedostane, protože proti vniknutí nepovolaných osob je zabezpečen.
