Nashovo dětství a mládí
John Forbes měl otce inženýra v oboru elektro a také ho od dětství přitahovala elektřina a chemie. Ale vše změnila jedna kniha, která se mu dostala ve čtrnácti do ruky a přivedla ho k matematice. Přihlásil se na matematický kurz a během několika měsíců zvládl učivo za několik let. Přesto začal studovat nejprve chemii, ale na univerzitě brzy rozpoznali jeho talent a John přestoupil na katedru matematiky. Krátce poté šokoval své učitele prohlášením, že studium ho vlastně až tak nezajímá, protože má v plánu objevovat. Jeho genialita se ovšem nedala zapřít, zvláště když přestoupil na prestižní univerzitu v Princetonu. Začal se zabývat teorií her, o kterých také napsal svou dizertační práci. O mnoho let později dostal za tuto teorii Nobelovu cenu. Jenže k ní vedla ještě dlouhá a značně trnitá cesta…
Neobyčejný život neobyčejného člověka
Jako špičkový matematik začal pracovat pro americkou vládu, ale jeho životní styl neodpovídal tehdejším normám a společenským měřítkům. Nash byl bisexuál, střídal partnery obou pohlaví a hlavně vedl značně nekonvenční život. Narodil se mu syn, jehož matka byla zdravotní sestra, ale on se oženil se svou studentkou. Vyhodili ho z práce a při jednom zátahu na homosexuály také uvěznili. A pak, aby toho nebylo málo, ještě ke všemu vážně onemocněl.
Život se schizofrenií
Nash navíc dlouho odmítal uvěřit lékařům, že je psychicky nemocný, a všem tvrdil, že jde o jedno velké spiknutí. Podařilo se mu z Ameriky utéct do Evropy, kde chtěl získat statut politického uprchlíka. Manželka pro něj přijela a odvezla ho domů, ale jeho stav se nelepšil. Telefonoval svým přátelům a povídal jim o démonech, kteří ho pronásledují, o spiknutí mocných a také o svých tajných kódech, kterými může zachránit celou společnost. Manželka na něj naléhala, aby nastoupil léčbu, ale matematik odmítl, a tak ho nechala proti jeho vůli odvézt do psychiatrické léčebny, kde lékaři začali s dlouhou a náročnou terapií. Ale než se dostal do relativně normálního stavu, trvalo to dlouhé roky.
Významná ocenění
Až v polovině sedmdesátých let se jeho stav začal pozvolna zlepšovat, Nash se vrátil domů a dokonce začal docházet na Princeton. Ne, že by se svých démonů úplně zbavil, ale naučil se s nimi žít a dokázal rozlišovat, co je skutečnost a co pouhý přelud. V devadesátých letech, po téměř třicetileté pauze, vlastně už v důchodovém věku, se znovu vrátil k matematickému výzkumu. Nejvyššího ocenění se dočkal v roce 1994, kdy mu byla udělena Nobelova cena. Paradoxně ji však získal za objev, který udělal již na počátku své podivuhodné kariéry.
John Nash zemřel před čtyřmi lety v nedožitých 87 letech společně se svou manželkou při autonehodě vozidla taxislužby v New Jersey.
John Nash ve filmu
V roce 2001 natočil americký režisér Ron Howard divácky úspěšný snímek A Beautiful Mind (Čistá duše), který byl inspirován Nashovým životním příběhem. Geniálního matematika v něm ztvárnil známý herec Russell Crowe. I když kritika přijala snímek kladně a americká Akademie tvůrcům udělila čtyři Oscary, je kritizován za nesprávné zobrazení některých aspektů Nashova života. Ve filmu jsou například jeho halucinace zobrazeny jako optické i sluchové, ve skutečnosti však byly pouze sluchové.
