Heinrich Schliemann, celým jménem Johann Ludwig Heinrich Julius Schliemann, se narodil 6. ledna 1822 v německém Nebukowě nedaleko přístavu Rozstock v rodině chudého luteránského pastora. Ten ho seznámil s Homérovými eposy o dobývání Troje a následném Odysseově putování a v chlapci tak probudil zájem a touhu tuto bájnou Troju najít. Na Vánoce roku 1829 mu dal také nádherný dárek – knihu „Ilustrovaná historie světa“.
Heinrichovi se nedostalo valného vzdělání, především z finančních důvodů. I když by se učil rád, musel budoucí slavný objevitel ve 14 letech školu opustit. Stal se tehdy učedníkem u majitele obchodu s potravinami, kde vydržel 5 let, než se musel práce s často těžkým zbožím vzdát kvůli prasklé cévce. V roce 1841 se přestěhoval do Hamburku a stal se stevardem na parníku, který plul do Venezuely. Po dvanácti dnech plavby ale loď v bouři ztroskotala a ti, kdo přežili, se zachránili na pobřeží Nizozemska.
Schliemann potom začal pracovat jako poslíček a později referent a účetní v Amsterodamu u firmy BH Schröder & Co. V roce 1846 ho poslala firma jako svého generálního zástupce do Petrohradu. Tam se Schliemann naučil rusky a řecky pomocí svého vlastního systému učení. Pak si osvojil i další jazyky. Dokázal domluvit anglicky, francouzsky, holandsky, španělsky, portugalsky, švédsky, polsky, italsky, řecky, latinsky, rusky, arabsky, turecky a německy, což mu velmi pomohlo v jeho obchodní kariéře. Další majetek získal v roce 1850 jako dědictví po svém bratrovi, který se stal bohatým spekulantem v době zlaté horečky v Kalifornii. Toto jmění potom ještě dále rozmnožil, když v době krymské války obchodoval se zbraněmi a dalším vojenským materiálem. V Rusku se také roku 1852 oženil, a to s Jekatěrinou Petrovnou Lyžinovou (1826 – 1896), neteří jednoho z jeho bohatých přátel.
Bylo mu lehce přes čtyřicet, když se poté, co v letech 1864 – 1865 cestoval po celém světě, rozhodl radikálně změnit svůj život. Od roku 1866 se Schliemann stal studentem na pařížské univerzitě, kde absolvoval dva semestry a začal se doslova vědecky zajímat o možnou existenci Troje. Informace, které získal, považoval za tak nadějné, že se v roce 1868 rozhodl spojit svůj budoucí život s Řeckem, rozvedl se svou ruskou manželkou, ve stejném roce se oženil s Řekyní Sofií Engastromen a usadil se v Aténách, a to jako občan Spojených států, jejichž občanství roku 1869 získal.
V 80. letech už Schliemann prováděl vykopávky na řeckém území, a to velmi úspěšně. Roku 1873 objevil tzv. Priamský poklad a tím i Troju. V roce 1876 otevřel královské hrobky v Mykénách, kdy se řídil díly dramatiků Aischyla a Euripida, v letech 1880 a 1886 vykopal řecké město Orchomen a v roce 1884 společně s V. Dörpfeldem megalitický řecký hrad Týrins. Pokusy o realizaci vykopávek na pobřeží Černého moře, na Kavkaze a na Krétě byly neúspěšné, čehož můžeme dnes jen litovat.
Schliemannovy objevy a nálezy i způsob, jak k nim dospěl, byly předmětem mnoha diskuzí už za jeho života, a byly to diskuze, které způsob jeho práce často znevažovaly. On sám k tomu přispěl vědomou „mytologizací“ svého vlastního životopisu, který tak učinil nevěrohodný, a okolí popouzel zálibou v sebepropagaci. Jeho skutečný přínos k vědeckému poznání byl proto reálně zhodnocen až po jeho smrti. Ta se dostavila náhle a nečekaně. Na Štědrý den 1890 se slavný objevitel zhroutil v kómatu a 26. prosince zemřel v hotelovém pokoji v Neapoli. Příčinou smrti byl jinak nezhoubný tukový nádor cholesteatom, který se obvykle vyskytuje v oblasti středního ucha a utlačuje a ničí okolní tkáně. Schliemannovo tělo bylo potom převezeno do Řecka a pohřbeno v mauzoleu postaveného ve starověkém řeckém stylu.
Otázka, zda Schliemann skutečně objevil Troju, anebo ne, zůstává dodnes poněkud složitější. Je pravda, že Schliemann se nechal přemluvit k financování vykopávek na pahorku Hisarlik v Turecku, i když on sám se jako většina jeho současníků domníval, že Troja se ukrývá jinde, na místě zvaném Bunarbashi na pobřeží Řecka. A když začal kopat v Hisarliku, byl přesvědčen o tom, že Troja bude až v té nejspodnější vrstvě. Snažil se tam prokopat co nejrychleji a vůči mladším vyšším vrstvám poněkud bezohledně. Když se ale prokopal k těm nejstarším rozvalinám, zjistil, že objevil město ještě o tisíc let starší, než byla Homérova Troja. Což by byl bezpochyby úspěch, kdyby ovšem Schliemann nehledal „tu“ Homérovu Troju…
