Příjem soli u nás na osobu je 15 gramů na osobu za den. Je to mnoho. Podobný problém mají však i jinde ve světě. Například Britové měli před 10 roky ohledně zdravé výživy situaci ne zrovna ideální. Britští odborníci však vytáhli do boje a uspořádali ve své ostrovní zemi mnoho důležitých kampaní. V roce 2013 přijel profesor Graham McGregor i do Čech a v Praze uskutečnil velikou konferenci s našimi předními odborníky.
Závislost vzniká už v dětství
Předal nám svoje zkušenosti. V Británii poklesl denní příjem soli na obyvatele po kampaních o 15 %, tedy na 9,5 gramů. Řekl sice, že tato snaha je „během na dlouhou trať“, ale že je to nezbytný moderní trend. Zároveň poukázal na nutnost prosadit tento směr nejen v jednotlivých domácnostech, ale ruku v ruce s komerční výrobou potravin.
Je to tak. Přesolování u nás dospělých je vlastně obrázkem našich návyků z dětství, tady už vzniká závislost na hodně solených i přesolených potravinách a že jsou přesolené už takovému odrostlému dítěti vůbec nepřipadne na rozum. Dle pediatrů se navíc takto dítě učí, co je „dobré“, což nemusí odpovídat tomu, co je ve skutečnosti zdravé. Sůl je ve velkém množství potravin. Rodiče malých dětí ale mohou být svým dětem příkladem, který nejvíc táhne, víc než slova, byť jsou určitě dobře myšlená. Na úrodnou půdu příklady padnou tam, kde se v rodině u stolu lidé společně setkávají. Často si jídlo vezmeme každý jinam, k televizi, počítači a jíst společně se stává „staromódním přežitkem“.
Místo hokeje vedeme v solení jídla
Naši předkové nikdy takhle nesolili. Průměrná spotřeba soli byla na osobu 2 gramy denně. To je veliký rozdíl oproti dnešní spotřebě. Zemědělci podotýkají, že potraviny byly kvalitnější, půda obsahovala dostatek minerálií, hnojila se přirozenou chlévskou mrvou. Neměli pak naši předchůdci takovou potřebu něco přesolovat. Takové neustálé přesolování vede k vyššímu pocitu žízně a k větší konzumaci nápojů, většinou přeslazených. Chce to „něčím přebít“ a v cukru je nejméně soli. Dámer si perlivé nápoje, ve kterých je také hodně sodíku.
V přesolování patříme mezi šampiony. V průmyslu je sodík dodávaný při zpracování komerčních potravin v podobě soli, ale může být i „skrytý“, dodávaný do potravin ve formě přídavných výrobních látek. Nejméně soli i sodíku má zelenina a ovoce (do 0,1 soli). Prostředně jsou na tom mléčné a masné výrobky (0,1-0,3). Ve slanosti bodují některé výrobky typu chleba a pečiva (0,3-1), tavené a tvrdé sýry, potraviny v slaných nálevech, výrobky obsahující glutamát sodný a nejvic zde bodují chipsy (od 1). Mnoho sodíku obsahují perlivé nápoje. Denní příjem soli by přitom měl být jen kolem 5 gramů.
Co s tím dělat
Sůl (chlorid sodný, NaCl) je pro naše zdraví důležitá, pomáhá našemu organismu hospodařit s vodou. Není důležitá jen pro potravinářství, ale v průmyslu například i pro výrobu skla, papíru a barev. V potravině, kterou jíme, při solení pokrmu ale platí „dobrý sluha, zlý pán“. Výživoví poradci radí nahrazovat přílišné solení zdravým kořením, hlavně z kořenové zeleniny (petržel, celer). Měli bychom se zaměřit na kvalitní potraviny, které nemusejí dohánět svoji kvalitu všelijakým „dochucováním“. Zdravý vývar by měl být připravený doma bez glutamátů. Můžeme ho použít jak do polévek, tak do omáček a dalších jídel. A pak, je tu ještě draslík, rodné „dvojče“ sodíku, který je jeho antagonistou a tím i kompenzátorem.
