Filozofům někdy závidíme. Nejen těm antickým či středověkým, ale i těm téměř současným. V dávné minulosti měl každý panovník svého blázna. S rolničkami na čepici, jak si mnozí dnes představují. Pitvořil se, zesměšňoval, provokoval, ale bylo mu to tolerováno. Nebyl nebezpečný a byl to ten nejsvobodnější člověk na světě. Říkal pravdu, a proto byl blázen. Moudří panovníci to věděli, hlupáci je nenáviděli. Nepřipomíná vám to něco?
Kolikrát se člověk v životě setkal s výrokem, máš sice pravdu, ale raději mlč, jsi úplný blázen, když to říkáš nahlas. S filozofy to už bylo horší. Vyslovovali svoje pravdy s vážnou tváří a bylo na nich vidět, že je myslí vážně. Tomu se už mocní nesmáli a filozofové měli potom velmi často problémy. Zvláště když se jejich myšlenek zmocnil někdo, kdo začal těm mocným šlapat na paty.
Nemusíme se však vracet do starověkého Řecka. Stačí do devatenáctého století. K autorovi výroku o malých myšlenkách. Jmenoval se Friedrich Nietzsche a narodil se 15. 10. 1844, v malé vesničce, nedaleko Lipska. Jeho otec byl luteránský farář. Rodina nouzí rozhodně netrpěla a chlapec postupně získal velmi kvalitní vzdělání. Zajímal se nejen o hudbu, ale o filologii. Studium jazyků v jejich historickém kontextu. Seznámil se právě s těmi antickými kolegy a ti ho oslovili.
Mohl srovnávat jejich myšlenky s maloměšťáctvím a pokrytectvím tehdejší společnosti. Doby, ve které žil. Antika se pro něho stala ideálním světem velkých a moudrých lidí. Filozofie se stala jeho celoživotním údělem. V roce 1868 se stal mimořádným profesorem filologie v Basileji a požádal o vyvázání z pruského občanství. Bylo mu vyhověno a Nietzsche už do smrti žádné občanství nezískal. Stal se světoobčanem.
Tak pravil Zarathustra. To je název jeho nejznámějšího díla. Vzniklo v roce 1885 a stalo se nadčasovým tak, že by klidně mohlo být napsáno včera. Nietzsche v něm ukazuje svět takový, jaký je. Bez pozlátka a falešného sentimentu. Nelítostně kritizuje. Náboženství, morálku, vztahy, společnost. Nabízí však také východisko.
Život je pro něho boj a obstojí jen ti tvrdí a stateční. Tedy vlastnosti, které se dnes krčí v koutku. Jeho filozofie, to je průvan čerstvého vzduchu. Slabší povahy se jeho knihy bojí otevřít. S uzarděním v nich kradmo listují a ohlížejí se, jestli se nikdo nedívá. Ti militantnější by ho nejraději zakázali. Vždyť se jeho filozofií řídili i nacisté. Jejich koncept nadčlověka, plavovlasé bestie, rázem dostal pevný základ. Tak to opravdu bylo, ale z jeho myšlenek vyzobali jen ty rozinky, které se jim hodily. Nic nového pod sluncem.
Přišel sem vám hlásat nadčlověka. I tento výrok tam najdete. No a co má být? Moudrý čtenář přečte celou knihu, nehodnotí ji podle názvu, nebo podle přečtené recenze. A o to Nietzschemu jde. Nevěřit všemu, co je člověku naléváno do hlavy. Myslet samostatně. Jeho výroky jsou příliš pravdivé a to se nehodí ani dnes. Slabí a o sobě pochybující jedinci však v nich najdou povzbuzení.
Nietzsche svojí filozofií nesráží člověka na kolena, naopak, říká mu, aby narovnal páteř a zaťal pěsti. V jeho knihách se nepokleká před nikým. Slabším se však nevysmívá, naopak. Nabízí mu pomocnou ruku. Jeho filozofie ale pohrdá každým, kdo se se svojí slabostí smířil. Byl to blázen a blázni mluví pravdu. Velký filozof zemřel na samém prahu dvacátého století, v srpnu roku 1900.
