• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • 2.3.2021
    Zajímavosti

    Vzdělaná a krásná Anežka Přemyslovna. Stala se průkopnicí nemocniční péče

    Byla to světice. Již tehdy, ve třináctém století. Světice, která nebyla ani rozsápána lvy, ani neskočila v plamenech. Královská dcera, vzdělaná a krásná. Usmýkaná tehdejším ženským údělem, politických sňatků z vypočítavosti. Předurčena porodit dědice, byla vždy na poslední chvíli odmítnuta. Její otec, Přemysl Otakar I. se právem mohl cítit uražen a ponížen. Ani jeden z jeho plánů, dobře dceru provdat, nevyšel. Výchova u premonstrátek v Doksanech však nazmar nepřišla.

    14.7.2020
    Berounsko

    Do akcí k výročí sv. Ludmily se příští rok připojí Středočeský kraj

    Středočeský kraj se zapojí do akcí, které příští rok připomenou 1100 let od mučednické smrti svaté Ludmily. Největší událostí bude Národní pouť na Tetín pořádaná 11. září. Hejtmanství se připojí k memorandu o spolupráci na těchto slavnostech, informovala Helena Frintová z krajského úřadu.

    5.2.2020
    Zajímavosti

    Sv. Agáta si raději vybrala mučení a smrt, než sňatek s pohanem

    Podle „Zlaté legendy“ ze 13. století složila patnáctiletá Agáta (asi 225 – 251) z bohaté a vznešené rodiny žijící v Katánii na Sicílii za vlády císaře Decia (249 – 251) slib panenství. Ne příliš bohatý náměstek císaře na ostrově Quintianus si umínil, že se s ní ožení, aby si tak pomohl k nějakému majetku. Ať se to Agátě líbí, nebo ne.

    4.2.2020
    Zajímavosti

    Svatá Veronika, zázračná rouška a rozporuplné únorové pranostiky

    Původně se jmenovala Bereniké, tedy „ta, která přináší vítězství“ a podle legendy doprovázela Ježíše Nazaretského na křížové cestě. Do křesťanské hagiografie, čili nauce o svatých se, dostala tak, že ze soucitu chtěla trpícímu odsouzenci ulehčit jeho cestu na popraviště na Golgotu.

    15.9.2019
    Zajímavosti

    Drahomíra se ocitla na vedlejší koleji, ale čekala na svou příležitost. Vražda kněžny Ludmily

    V polovině devátého století bylo území dnešních Čech konglomerátem drobných kmenových státečků, kterých bylo více než patnáct. V té době ještě zdaleka nebylo jisté to, co je jisté dnes. Mohli jsme se jmenovat Lučanská republika, Zličanská, nebo Doudlebská a nepřišlo by nám to vůbec divné. Čechové sídlili na levém břehu dolního Povltaví a v Podřipsku a o tom, kdo bude toto území v budoucnu ovládat, ještě zdaleka nebylo rozhodnuto.