Krásné české přísloví „Není všechno zlato, co se třpytí“ je určitě pravdivé, ale pro náš článek rozhodně neplatí. My se společně ponoříme do zajímavostí a tajů nejcennějších pokladů, kterými se Česká republika může pyšnit. Některé z nich mají opravdu zajímavý osud.
V dnešní době je pohled na upíry kvůli romantické sérii filmů Stmívání poněkud zkreslený. V dřívějších dobách si lidé upíra nepředstavovali jako šarmantního může, který se zamiluje do živé dívky, ale jako bytost živící se životní silou a především lidskou krví. Zda opravdu upíři existují, se nejspíše nedozvíme, ale z historických pramenů a především z kosterních nálezů můžeme usoudit, že i u nás se upíří bytosti vyskytovaly.
Ne každý návštěvník si při vstupu na nádvoří hradu Křivoklát povšimne pozoruhodných erbů na balkoně nad svou hlavou. Prochází totiž rovnou pod nimi. Navíc nejde o nic zvláštního. K hradu erby přece patří. Problém je v tom, že tyhle kousky nelze přiřadit k žádnému šlechtickému rodu. A jsou to vůbec erby?
Kdo na hrad dovezl z dalekých zemí podivuhodný medailon se sfingou a pyramidou? Byl to snad jeho nejvýznamnější majitel, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí?
Když Karel IV. zakládal před 770 lety Nové Město pražské, vymínil v jeho prostoru tři velká tržiště, Senný trh, Koňský trh a Dobytčí trh, tedy dnešní náměstí Senovážné, Václavské a Karlovo. To poslední dostalo hlavní roli, právě tady byla zbudována radnice Nového Města. Dobytčí trh byl se svými více než 80 tisíci čtverečními metry naprosto impozantní a vlastně dodnes je jedním z největších náměstí v celé Evropě.
Hřbitov, kde leží pacienti bohnické léčebny a sebevrazi, nebo hrad, pod kterým je údajně brána do pekel. A co takhle výlet do tajemného lesa, kde se údajně po vstupu do něj mění čas a zjevují se tam duchové? Nebo je v něm strom pro sebevrahy? Podívejte se na výběr pěti děsivých míst, která se nacházejí v Česku.
Byla dcerou slavného českého krále Přemysla Otakara I. Narodila se roku 1211, tedy na počátku 13. století, které se neslo ve znamení změny. Tou byla nejen nová zbožnost devotio moderna. Ale také období, kdy ženy, které doposud stály trochu v pozadí, šly kupředu. Vlastně taková (hodně nadneseně řečeno) středověká emancipace. A ta se týkala také Anežky.