Uprostřed „rynku“, zhruba mezi ústím dnešních ulic Resslovy a Ječné, nechal římsko-německý král a budoucí císař zbudovat dřevěnou věž, ze které byly od poloviny 14. století každoročně – vždy druhý pátek po Velikonocích – ukazovány veřejnosti říšské korunovační klenoty a relikvie svatých.
Je dílem Petra Parléře a samotného císaře?
Autor plánů kaple není jasný. Po smrti Karla IV. (1378) přibyla doprostřed náměstí kaple ke cti Nejsvětějšího (Božího) Těla a Krve Páně a Panny Marie a sv. Felixe a Adaucta. Jedinečná vrcholně gotická svatyně na půdorysu hvězdy, s osmicí paprskovitých kaplí okolo centrální hranolové věže, byla postavena v letech 1382–93.
Že plány kaple vytvořil nejspíš Petr Parléř ještě za života Karla IV., je přesvědčen spisovatel Petr Stančík, který o kapli vydal knihu, stejně jako mluví o svém přesvědčení, že se na plánech podílel také osvícený panovník.
Šťastnou náhodou se v archivu Univerzity Karlovy uchovala zakládací listina kaple, datovaná dne 1. dubna 1382. Z této listiny víme, že kapli vystavělo zbožné Bratrstvo obruče s kladivem, jehož čtyřicet členů k dokumentu přivěsilo své pečetě (jedna se utrhla a dnes je ztracená). Kapli zřejmě stavěla parléřovská huť ze stejného pískovce jako například Karlův most.
Kaple se zrodila díky posvátnému bratrstvu
Kapli založilo středověké posvátné bratrstvo, kumpáni mladého krále Václava IV. Bratrstvo obruče s kladivem je středověké posvátné společenstvo, ustavené dvořany a důvěrníky římského i českého krále Václava IV. zřejmě krátce před založením kaple.
Sdružení neslo sice název upomínající na bednářské řemeslo, ale ve skutečnosti slovo obruč symbolizovalo řetěz ob-ruč spojených rukou. Kladivo pak symbolizovalo řemeslo stavebníků nebo kameníků.
Bratrstvo takřka vesměs sdružovalo neurozené laiky z řad pražských měšťanů. Členem bratrstva měl snad být i architekt, stavitel, kameník, sochař a řezbář Petr Parléř (asi 1332 ve Švábském Gmündu nebo v Kolíně nad Rýnem – 1399 v Praze), který se po smrti Matyáše z Arrasu ujal řízení stavby katedrály sv. Víta a trvale se usídlil v Praze (bydlel v dnešní Loretánské ulici na Hradčanech).
Bratrstvo zaniklo v 15. století po smrti Václava IV. během husitských bouří. Od 18. století se k němu jako ke svému předchůdci hlásí čeští svobodní zednáři. Bratrstvo je také předchůdcem Královského rytířského řádu točenice.
V historii kaple se objevuje upálený Mistr i Zikmund, šelma ryšavá
28. června 1403 Bratrstvo obruče s kladivem kapli darovalo pražské universitě. Aktu se zúčastnil i Mistr Jan Hus. V předhusitském období se kaple stala místem vyhlašování panovnických či veřejných stanovisek. Už rok po upálení Husa v Kostnici zde se souhlasem krále Václava IV. podával Husův věrný druh mistr Jakoubek ze Stříbra laikům pod obojí, tedy nejen chléb, ale i krev Páně.
V roce 1437 zde byla vyhlášena kompaktáta, jejichž znění vytesané do kamene bylo v podobě desek osazeno na stěny kaple. „Léta 1437 z rozkázání císaře Zikmunda a legátů basilejských v tomto kostele hlásáno česky, latinsky, uhersky a německy, že Čechové a Moravané Tělo Boží a krev pod dvojí způsobou přijímající jsou věrní křesťané a praví synové církve.“
V roce 1521 zde kázal německý kněz Thomas Münzer, následovník náboženského reformátora Martina Luthera a jeden z budoucích vůdců německé selské války. Po husitských válkách plnila kaple nejen bohoslužebnou funkci, ale také úlohu pohřebiště univerzitních mistrů. Byli zde pohřbíváni její profesoři, jako poslední roku 1622 Jan Campanus Vodňanský, jeden z nejslavnějších humanistických latinsky píšících básníků své doby.
Univerzita a následně němečtí kalvíni využívali kapli až do roku 1622, kdy z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. přešla do majetku jezuitů.
Smutný konec záhadné svatyně
Po bitvě na Bílé hoře, dostali kapli Božího těla nejzavilejší odpůrci náboženské reformace – jezuité. V letech 1665-87 pak vyrostl přímo naproti kapli výstavný jezuitský kostel zasvěcený svatému Ignáci z Loyoly. Někdejší reformační svatyně se ocitla zcela v jeho stínu.
Po zrušení Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 začala kaple chátrat a o osmnáct let později ji magistrát nechal do základů zbořit, aby ji povozy cestou z Ječné do dnešní Resslovy nemusely objíždět.
Petr Stančík k tomu uvádí: „Kapli koupil rada magistrátu Vojtěch rytíř z Eisensteinu s podmínkou, že ji zcela odstraní. Roku 1791 byla kaple vyvrácena do základů. Kameny byly odvezeny na stavbu továrny na Pankráci, náhrobky univerzitních profesorů byl nápisy dolů vydlážděn chodník na Karlově mostě a opraven jez pod Letnou.“
Víme, kde kaple stála
Ačkoli nezůstal kámen na kameni, přesnou polohu kaple určil archeologický výzkum Národního památkového ústavu v roce 2011. Její pozůstatek se nalézal v hloubce cca 1,3–1,8 metru pod současným povrchem. Přestože došlo k radikální demolici, bylo možno přesně určit polohu kaple, protože si výkop podržel zcela věrný půdorys (negativ) odstraněného zdiva.
