Simo Häyhä se narodil 17. prosince 1905 ve farmářské rodině v malém městečku Rautjärvi ležícím na Karelské šíji poblíž hranic s Ruskem. Když mu bylo 21 let, stal se členem domobrany „Bílá garda“ (Suojeluskunta) a úspěšně se zúčastňoval střeleckých soutěží. Byl také vášnivým a pochopitelně i úspěšným lovcem. Jeho vystupování navenek bylo přesto skromné, na skupinových fotografiích z té doby bychom ho našli v pozadí.
Po přepadení Finska Sovětským svazem bez vyhlášení války 30. listopadu 1939 byl Simo Häyhä během tzv. zimní války 1939-40 přidělen k pěchotní divizi jako odstřelovač. Brzy začaly panovat zimní teplot, -20 až -40 stupňů, všude sníh a Häyhä se v terénu skrýval v bílém maskovacím obleku. Jeho nepřátelé, vojáci Rudé armády, bojovali po většinu této války v polních uniformách, často letních, protože Stalin počítal s tím, že to nebude trvat dlouho a Finsko kapituluje.
Všechny své akce Häyhä realizoval za méně než 100 dnů, což z něj vytvořilo hrdinu mýtických rozměrů – neviditelného finského vojáka. Dnes legendární odstřelovač obvykle používal pušku Mosin-Nagant M28 s mechanickými mířidly, kterým dával přednost před optickými. Jednak představoval pro nepřátelské snajpry menší cíl, protože při použití optických mířidel musí střelec zvednout hlavu o několik centimetrů výše, jednak optika má v zimě tendenci k zamžení. Hrozí také prozrazení střelce odrazem slunce od čočky puškohledy. Häyhä si také dával pozor, aby u ústí hlavně nebyl sníh, který by se po výstřelu zvířil a prozradil tak jeho pozici. Rovněž si odstřelovač bral do úst sníh, aby ho v mrazivém počasí neprozradil dech jdoucí mu od úst a nosu. Výhodou pro něj byla i jeho malá postava – 152 cm.
Jeho dráha vojenského odstřelovače skončila 6. března 1940, kdy byl zasažen do dolní čelisti na levé straně, sovětskou tříštivou střelou. V podstatě přišel o půlku tváře, upadl do bezvědomí a do zázemí ho dopravili jeho kamarádi. Probral se 13. března, v den, kdy byl vyhlášen Moskevský mír. Zranění se mu zahojilo, ale jeho tvář už zůstala navždy znetvořena. Během svého léčení si odstřelovač zapisoval některé postřehy, objevené až v roce 2017. Vzpomínal v nich třeba na to, jak o Vánocích chytili jednoho Rusa, zavázali mu oči a odvedli do stanu finského kapitána, kterému přezdívali „Teror Maroka“, protože předtím sloužil v cizinecké legii v Maroku. Řádně s ním popili a Rus se s nimi veselil, jenom pak byl znechucený tím, že se má vrátit ke své jednotce.
Po zotavení se Häyhä stal úspěšným lovcem losů, chovatelem psů, a dokonce jezdil na lovy s finským prezidentem Urho Kekkonem. Svoje poslední léta strávil ve vesničce Ruokolahti v jihovýchodním Finsku, 15 km od ruské hranice. Když se ho v roce 1998 zeptali na tajemství přesnosti jeho střelby, jen lakonicky odpověděl: „Praxe.“ A svůj rekord přes 500 zabitých nepřátel okomentoval slovy: „Dělal jsem, co mi přikazovali; nejlépe, jak jsem mohl.“
S tímto svým odkazem určeným nejen všem budoucím odstřelovačům Simo Häyhä zemřel v pečovatelském domě pro válečné veterány v Hamině 1. dubna 2002 ve věku 96 let a byl pohřben ve svém posledním bydlišti, vesničce Ruokolahti.
