Netopýří sál
Abychom byli spravedliví, musíme uvést, že historické pověsti o tajemných a dosud neobjevených podzemních prostorech patří snad mezi ty vůbec nejčastější a nejoblíbenější. Nelze se proto divit, že v moderní době dostaly také moderní podobu.
„Pověst o tajném metru“ navazuje na hrst pověstí o podzemí pod Pražským hradem. Logicky. Prezident sídlí na Pražském hradě, čili tajné vládní metro musí vést právě tam. Připomeňme si v této souvislosti dřívější pověst o Netopýřím sále, tajném sklepení nebo přírodní jeskyni nacházející se pod hradem, v němž prý plane věčný oheň, Vchod do tohoto sálu byl zasypán, když se začalo se stavbou Pražského hradu, ale to neznamená, že by nemohl být později znovu objeven a případně i využíván.
Gottwaldovy kryty
Padesátá léta přispěla k rozšíření podzemních prostor pod hradem vybudováním systému podzemních krytů pod Jelením příkopem. V případě potřeby měly posloužit jako úkryt pro tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, jeho blízké a vládní a stranické špičky. Jejich budování a rozšiřování pokračovalo i po Gottwaldově smrti, avšak celý systém nebyl nikdy doveden do definitivní podoby.
Prezident Gustav Husák totiž přišel totiž na tu geniální myšlenku, že pokud se může prezident dostat do těchto krytů a pak dál, údajně až do bunkrů pod Letnou, pak stejnou cestou může na hrad proniknout nepřítel a prezidenta ohrozit. Proto nechal Husák některé úseky přehradit železobetonem. V přístupných prostorech je instalována klimatizace a z nejníže položených prostor se odčerpává voda, aby nebyly zaplaveny. Chodby dnes slouží jako archeologický depozitář. Váže se k němu úsměvná historka o tom, jak prezident Václav Havel krátce po svém zvolení pozval na hrad novináře a jeden z těch zahraničních vydával archeologické kosterní nálezy za ostatky umučených politických vězňů.
Tajné metro
Od podzemních bunkrů už není daleko k představě celého tajného metra. Schovat se v případě ohrožení v krytu i pro prezidenta a vládní špičky znamená jen dočasné řešení. Daleko lepší by bylo, kdyby tyto zájmové osoby mohly uprchnout do Moskvy. Lidová slovesnost tuto představu dotvořila právě tajným metrem, které by prezidenta a spol. odvezlo zpod Pražského hradu až na vládní letiště do Kbel. To, že do Ruzyně je to blíž, „lidovou slovesnost“ jaksi nenapadlo. Soudnému člověku to dnes celé může připadat jako pěkná pitomost. Jenže pod Klárovem tajná stanice metra skutečně existuje!
Nachází se v hloubce čtyřiceti metrů jako podzemní spojka mezi nábř. Edvarda Beneš a Gogolovou ulicí, tj. téměř přiléhá k Úřadu vlády ČR ve Strakově akademii a prochází pod Kramářovou vilou. Veřejnost se o její existenci dozvěděla až po povodních v roce 2002, kdy byla vyplavena. Vybudována byla v letech 1952-1959 a svým vzhledem a provedením v podstatě připomíná současné stanice metra. V sedmdesátých a osmdesátých letech sloužila jako kryt civilní obrany a dnes je připojena k pražskému metru jako jeho technické zázemí.
Nerealizovaná utopie
Žádný vlak touto tajnou stanicí nikdy neprojel a záhadou zůstává zejména původní účel stavby. Možná to skutečně mělo být tajné vládní metro. V době, kdy tato stanice v režimu utajení vznikala, ještě neexistovala koncepce metra jako součásti pražské hromadné dopravy. Dochovaly se však nikdy nerealizované plány stanice metra Klárov z roku 1941 vypracované Konsorciem stavebních firem. Umístění této stanice se částečně kryje se současnou stanicí metra Malostranská.
Tento protektorátní projekt metra řešil podzemní dopravu na trase Dejvice – Pankrác a se zahájením provozu se počítalo v roce 1945. To se samozřejmě nikdy nestalo, ale značně rozpracované plány mohly jako inspirace k vybudování „tajného vládního metra“. Utopie? Snad. Padesátá léta u nás i v SSSR byla ale dobou tak absurdní, že možné bylo skutečně cokoliv. I tajné vládní metro.
