Temná tajemství slavného pohádkáře. Miloval ženy i muže, a možná i děti

Další fotky

Nechtěný a odmítaný, takový se zřejmě cítil po celý život muž zvaný dánský „národní poklad“, Hans Christian Andersen. Své nejniternější pocity přetavil do pohádek, které jsou nejpřekládanějšími beletristickými díly na světě vůbec. Co stojí v jejich pozadí?

V první řadě jistě chudoba, jíž Andersen zakusil dost a dost. Na svět přišel v dánském městě Odense 2. dubna 1805 do velmi chudé rodiny obuvníka Hans Andersena a jeho ženy, negramotné pradleny. Jediné, co v dětství, snad pro útěchu slýchal od babičky z otcovy strany, že rodina má ve skutečnosti šlechtický původ. Později byl dokonce Andersen sám považován za levobočka krále Kristiana VIII. (1786 – 1848). Tato spekulace byla zpochybněna, i když král měl deset nemanželských dětí, o které se pečlivě staral. Zvláště pak toto podezření zesílilo, když Andersen dostal královské stipendium ke studiu na gymnáziu a pak cestovní stipendium. To mu umožnilo, že se mohl ve 24 letech plně věnovat psaní.

Než se tak ale stalo, prožil si budoucí slavný pohádkář nejednu trpkou chvilku. Základní vzdělání získal ve škole pro chudé v rodném městě, kde se stal obětí šikany, stejně jako i všude jinde, kde studoval později. Později prohlásil, že roky strávené na škole byly jeho nejtemnější a nejtrpčí. Zažil během nich i zneužívání ze strany učitele na gymnáziu ve Slagelse, přičemž mu bylo řečeno, že je to za účelem „vylepšení jeho charakteru“. Studia na univerzitě v Kodani už nedokončil. Pokoušel se prosadit jako autor divadelních her a věnoval tomu tvrdošíjně všechny své síly.

Německý pohádkář nám dal krejčíka Labakana i strašidla ze Spessartu. Oblíbený zůstal dodnes

Přesto se dá říct, že neuspěl. V soupise jeho tvorby sice najdeme 30 dramatických děl různých žánrů, které se dostaly až na scénu, ovšem dánský kritik Heiberg jim vykázal čestné místo „v pekle triviálnosti“. Andersen napsal i šest dnes prakticky zapomenutých románů a k psaní pohádek ho museli přátelé nutit, protože to mu přišlo příliš triviální. Paradoxně mu ale právě ty přinesly slávu a peníze, i když přesně vzato jde spíše o pohádkové příběhy nebo příběhy s pohádkovými motivy, než o pohádky jako takové. Andersen se potom jako už známý autor Malé mořské víly, Cínového vojáčka či Princezny na hrášku rád stylizoval do podoby zámožného biedermeierovského pána, který sedí v županu u kamen a žmoulá dýmku.

O lásku usiloval v životě opakovaně, avšak natrvalo se mu ji nepodařilo získat ani v jednom případě. Zřejmě i proto, že se zamilovával do žen, které pro něj byly nedosažitelné, i když ve svých denících v mládí deklaroval svoji touhu po manželském svazku slovy: „Všemohoucí Bože, mám jen tebe; ty řídíš můj osud, vzdávám se jen tobě. Dej mi živobytí! Dej mi nevěstu!“

Pohádky se staly dětem dostupnými v okamžiku, kdy z nich zmizel sex. Původně byly pro dospělé. Se vším všudy

Jeho první láskou se stala jistá Riborg Voightová a dopis, který od ní dostal, opatroval celý život – nosil jej ve váčku na hrudi. Dalšími zklamáními v lásce byla Sophie Ørstedová, dcera fyzika Hanse Christiana Ørsteda, a Louise Collinová (1813 – 1898), nejmladší dcera jeho příznivce, Jonase Collina. Andersen se ovšem zamiloval i do jejího bratra Edwarda a neváhal mu napsat: „Trápím se kvůli tobě, jako pro pěknou kalábrijskou děvku… mé pocity jsou pocity ženy. Ženská stránka mé povahy a naše přátelství musí zůstat tajemstvím.“ Edward, který však dával přednost ženám, napsal ve svých pamětech: „Zjistil jsem, že nedokážu na toto vyznání lásky reagovat, což způsobilo autorovi velké strádání.“

Věda a pohádky. Není to vlastně protimluv? Inspirovala Alenka v krajině za zrcadlem Alberta Einsteina?

Podobně se Andersen zamiloval do o 13 let mladšího Carla Alexandera, budoucího velkovévody Saxe-Weimar-Eisenach (1818 – 1901), jejich blízký vztah ale natrvalo skončil během válečného odloučení v roce 1849. O něco dále Andersen pokročil ve svém vášnivém poblouznění pro dánského baletního tanečníka, o 31 let mladšího Haralda Scharffa (1836 – 1912), který, snad, byl počátkem 60. let 19. století jeho intimním přítelem, možná i milencem. Poprvé se setkali, když spisovateli bylo přes 50 let a ten nejintimnější vztah k němu Andersen naznačuje ve svých denících. Často spolu sami večeřeli a tanečníkův dárek k Andersenovým 57. narozeninám, stříbrný zubní kartáček, naznačuje, že si byli opravdu blízcí. Jejich vztah skončil, když se Scharff zasnoubil s kolegyní tanečnicí.

Tip na výlet: Kde najdete temné Pekelné doly z pohádek nebo kapli Božího hrobu

Tou nejznámější Andersenovou láskou ženského rodu byla bez pochyby zpěvačka Jenny Lindová (1820 – 1887), pro kterou jako výraz vášně napsal pohádku „Slavík“, podle níž se jí začalo přezdívat „Švédský slavík“. Svou lásku jí vyznal v dopise, který jí předal těsně před tím, než nastoupila do vlaku, aby odjela na koncert. Umělkyně však jeho pocity neopětovala, viděla v něm jen svého bratra. V roce 1844 mu napsala: „Sbohem… Bůh žehnej a chraň mého bratra, což je upřímné přání jeho milující sestry Jenny“. Je pravděpodobné, že poté, co Andersena odmítla, spisovatel ji zpodobnil jako Sněhovou královnu se srdcem z ledu.

Už jen z tohoto lze dovodit, že Andersen rozhodně neměl jednoduchou povahu. Pokud za klíčové vezmeme jeho sdělení, že se „cítí být ženou“, dokážeme tím vysvětlit jeho plachost a neprůbojnost, roli „věčné oběti“ i zneužívání ve školních letech. Život mu ale komplikovaly také jeho deprese a podivné obsese. Bál se psů, průvanu a trichinelózy, parazitární nákazy způsobené svalovcem, a na svých cestách vždy s sebou vozil lano, pro případ, že by v hotelu vypukl požár. Bezpochyby byl i hypochondr, protože některé pasáže v jeho denících jsou hotové chorobopisy.

Pohádkář a bajkař Adolf Wenig. Královské Vinohrady se mu staly osudem

Více než slova však o trýznivých stavech jeho duše vypovídají jeho kresby. Zachytil v nich výbuchy zoufalství, sebetrýznění, strach před zešílením i také potlačovanou lásku a celkem tato jeho díla, která si kreslil „pro sebe“ připomínají výtvory duševně chorých.

Ne zcela objasněnou stránkou Andersenova života a tvorby zůstává podezření z pedofilie. I když se jí reálně nikdy nedopustil, mohl se obávat, že by se tak mohlo stát. Zároveň jeho „dětské“ vidění světa může být tím hlavním „kouzlem“ jeho pohádek. I když ve výsledku spíše oslovují dospělé, ne děti. Už jen proto, že obvykle nemívají šťastný konec.

Záhadné úkazy v pohádkách. Mohou být vzpomínkami na budoucnost?

Přinejmenším zvláštní ale je, že právě na děti Andersen myslel i v samotném závěru svého života. Počátkem roku 1872 Andersen spadl z postele a vážně se zranil. Z těchto zranění se již nezotavil. Brzy se začala projevovat nemoc, rakovina jater. Zemřel 4. srpna 1875 v domě svých blízkých přátel, bankéře Moritze Melchiora a jeho manželky. Krátce před svou smrtí, k níž došlo 4. srpna 1875, hovořil s hudebním skladatelem o hudbě, která se bude hrát na jeho pohřbu, a řekl: „Většina lidí, kteří budou kráčet za mou rakví, budou děti, takže uzpůsobte rytmus hudby jejich malým krokům.“

FOTO: Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen - Hans_Christian_Andersen_2 HCA_by_Thora_Hallager_1869 autor spisovatel beletrie pohádky DánskoHans Christian Andersen - Hans Christian AndersenHans Christian Andersen - Hans Christian AndersenHans Christian Andersen - Malá mořská víla KodanHans Christian Andersen - Princezna na hrášku
Další fotky
Hans Christian Andersen - Sopranistka Jenny LindHans Christian Andersen - HCA_by_Thora_Hallager_1869 autor spisovatel beletrie pohádky DánskoHans Christian Andersen - Hrob Hanse Christiana Andersena
Dnes, 09:04
V pondělí 28. září časně zrána byl při cestě na mši zavražděn český kníže svatý...
Včera, 17:45
Slavné sousoší zemských patronů obklopujících koně se sochou legendárního knížete, svatého Václava na koni, symbolu...
Včera, 15:35
Komerční článek
Participativní rozpočet zakořenil v desítkách obcí, občané navrhují projekty, hlasují o nich, komentují je a společně...
Včera, 15:35
Navykli jsme si hledět na středověk, jako na krutou a nelidskou etapu evropských dějin. Nekonečné...
Včera, 13:25
Jmenoval se Carl Peters a východní Afriku kolonizoval podle zásad sociálního darwinismu a filosofie „Völkisch“,...
Včera, 11:15
Lze bez nadsázky říci, že řidičský průkaz je jedním z nejpotřebnějších dokumentů současnosti. Počátky automobilismu...
Včera, 10:10
Jiřímu Kopřivovi, který vylepil letáky oslavující smrt českých vojáků v Aghánistánu, hrozí po úterním rozhodnutí...
Včera, 09:05
Uvažujete-li o zbudování sklepa, myslete také na to, aby se v něm dalo pohodlně pohybovat...
26.9.2020
Víte, za jakých okolností, jak a proč vznikaly světoznámé značky dnešních automobilů? podívali jsme se...
26.9.2020
Říkává se, že mušky se v domácnosti objevují se švestkami a pak zase samy od sebe...
26.9.2020
A je to v pytli! Tuhle lehce depresivní větu byste mohli začít klidně říkat i...
Reklama