Fikce i realita
Provokativní Tarantino. A tentokrát i velmi odvážný. Mistr ostrého humoru se totiž rozhodl vzít si ve svém novém snímku na paškál filmové osobnosti. Dokonce si dovolil více či méně karikovat takové legendy jako jsou Roman Polanski, Bruce Lee nebo Steve McQueen. Zvláště Bruce Lee dostal „na frak“ a to nejen od fiktivní postavy, kterou ztvárnil Brad Pitt. Jisté je však to, že Tarantino si všech těchto legend váží a své dílo psal i realizoval s láskou k filmu a té době – tedy šedesátým letům minulého století. A i když se ve filmu objevují některé skutečné osoby a události (osobnosti ze světa filmu nebo zločinec Manson se svou „Rodinou“), šlo mu o jejich zobrazení v odlehčené formě. Pokud tedy vezmeme v potaz, že je celý film vlastně jednou velkou nadsázkou, protože má za cíl diváka především pobavit, a na tuto Tarantinovu hru přistoupíme, čeká nás s největší pravděpodobností zábavná jízda prosluněným předměstím L.A.
Sympatická dvojka outsiderů
Je rok 1969. Losangelské ulice plné luxusních aut a kolem se poflakujících květinových dívek hlásajících „peace“ a „fakujících“ policii. Projíždí tudy i Cliff Booth (Brad Pitt) řidič, kaskadérský dablér a dlouholetý parťák ctižádostivého, i když ne příliš úspěšného televizního herce Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio). Oba pánové se snaží zuby nehty uživit a současně prosadit v tvrdém filmovém průmyslu na konci zlatého věku Hollywoodu. Rick má za sousedy slavného režiséra Romana Polanského (Rafal Zawierucha) s jeho neméně slavnou manželkou – půvabnou herečkou Sharon Tate (Margot Robbie). A takové příležitosti je třeba využít…
162 minut neutuchající zábavy
Přestože má snímek téměř tříhodinovou stopáž, ani vám to nepřijde. I když děj plyne pomaleji a vlastně ani není nijak složitý, ve filmu se pořád něco děje. A tím nejsou myšleny jen vtipné dialogy nebo akce, na kterou si divák musí chvíli počkat. Vynalézavá kamera oscarového Roberta Richardsona občas připraví poutavý záběr, dobové písně dotvoří atmosféru a neustálé Tarantinovy odkazy na mnoho děl nejen z jeho tvorby jsou už jen třešničkou na tomto filmovém dortu.
Hvězdné obsazení
Ovšem tou největší lahůdkou a režisérovou sázkou na jistotu je jednoznačně hvězdné obsazení. Po Cruisově odmítnutí kvůli pracovní vytíženosti jednu z hlavních rolí získal Brad Pitt a druhou, neméně důležitou, Leonardo DiCaprio. Ovšem tím výčet velkých hvězd zdaleka nekončí. I v menších rolích se objevují slavné tváře a legendy jako Al Pacino, Kurt Russell, Tim Roth nebo Michael Madsen. V epizodní roli se také představí nedávno zesnulý Luke Perry, pro něhož se kanadský herec Wayne Maunder stal poslední filmovou rolí.
Hollywood v Hollywoodu
Hollywoodské hvězdy v hollywoodském filmu o životě v Hollywoodu. Ostřílení herci ve velkém bijáku. A že je to znát. DiCaprio s Pittem jsou tradičně charismatičtí a herecky přesvědčiví – ani nemusí promluvit, emoce jim stačí číst z očí. Přes minimální prostor své role za nimi nezaostává ani Al Pacino, jenž zde srší vtipem a vitalitou, že byste mu jeho věk hádali jenom stěží. Za zmínku také stojí fantastický výkon v době natáčení teprve devítileté Julii Butters v roli geniální herečky Trudi, jejíž „filozofující“ interakce s Rickem „fucking“ Daltonem patří bezesporu k tomu nejvtipnějšímu v celém filmu.
Pocta zlaté éře Hollywoodu
Snímkem Tenkrát v Hollywoodu vzdal Tarantino hold kinematografii šedesátých let a jak jinak, než stylově. I když se film nese převážně na komediální vlně, překvapí i napínavými scénami s typickým „tarantinovsky“ drsným finále. Nečekejte ale hektolitry krve. Možná už Tarantino stárne, možná chtěl tentokrát natočit něco oddechovějšího nebo možná jen vyčerpal cisternu s krví. Ať už tak či onak, pořád je to ten starý dobrý Tarantino, který vás nemůže zklamat. Doufejme, že to není jeho poslední film, jak médiím avizoval, a že natočí ještě několik dalších snímků, minimálně tak dobrých jako Tenkrát v Hollywoodu…
