Natáčení legendárního trháku
Film Nekonečný příběh se stal do té doby nejdražším německým snímkem. Scény odehrávající se u Bastiana doma a ve městě, vznikaly v kanadském Vancouveru. Zbytek se točil ve studiích v Mnichově. Ateliérové scény vznikaly během léta 1983 – nejteplejšího léta v Německu za posledních 25 let. Díky neskutečnému horku začala jedna ze soch Slonovinové věže během natáčení tát.
Film má německou a americkou verzi. Druhá zmíněná je o 7 minut kratší.
Ústřední píseň The NeverEnding Story od britského popového zpěváka Limahla nemá začátek ani konec. Byl to záměr tvůrců, aby působila, jako by přišla z dálky – z krajiny, kde se rozkládá říše Fantazie.
Muži, do kterých v čase 0:06:21 vrazí chlapci pronásledující Bastiana, jsou režisér filmu Wolfgang Petersen a produkční Bernd Eichinger – ten, který upustí láhev.
Originální Auryn (medailon s hady), který se používal při natáčení filmu, v současnosti visí zarámovaný v kanceláři Stevena Spielberga. Jak se dostal ke známému režisérovi a producentovi však není známo.
Zranění při natáčení
Představitel Atreje, americký herec indiánského původu Noah Hathaway byl při natáčení několikrát zraněn. Spadl z koně, který na něj následně stoupl. Při natáčení v Bažinách smutku se mu zachytila noha do eskalátoru, jenž ho stáhl pod vodu. Když se Noah vynořil, byl v bezvědomí. Při souboji s Gmorkem si zase zranil oko, o které málem přišel. V nejnebezpečnějších scénách jej však zastupoval dvojník Bobby Porter. Noahovy vynikající fyzické schopnosti ho předurčily k budoucí kariéře, kdy postupně omezil herectví a začal se živit především jako filmový kaskadér.
Často uváděná informace, že ve scéně v Bažinách smutku zemřel kůň doopravdy, se potvrdila jako fáma. Artexe si zahráli dva koně, žádný však během natáčení nezemřel a jeden byl dokonce darován Noahu Hathawayovi.
Soudní spory
Německý spisovatel Michael Ende, autor knižní předlohy, byl výsledkem filmařské práce zděšen a snažil se soudně zabránit distribuci snímku, pokud nevystřihnou scény, které nejvíce odporují poselství jeho knihy. Spor prohrál, ale podařilo se mu alespoň dosáhnout odstranění svého jména z úvodních titulků. O filmu prohlásil: „Nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla, kdybych měl něčemu takovému propůjčit své jméno. Bojoval jsem až do totálního vyčerpání. Opravdu ohavnými šejdířskými metodami mě zkoušeli srazit k zemi. Udělal jsem obrovský skandál. Ale nic nepomohlo.“
Další soudní řízení probíhalo na straně jednoho z hlavních herců, respektive jeho rodičů. Přestože ztvárnil Noah Hathaway roli Atreje, byl vyloučen z promotérských aktivit a měl zakázáno přijít na premiéru. Natáčení filmu se totiž prodloužilo ze tří měsíců na deset, za což Noah nedostal zaplaceno a jeho rodiče se s produkcí soudili. Později část peněz dostal.
Dětští představitelé filmu
V průběhu natáčení bylo Noahu Hathawayovi (Atrej) 11 let, Tami Stronach (vládkyně říše Fantazie) také 11 let a Barretu Oliverovi (Bastian) pouhých 10 roků.
Barreta Olivera vyřadili z prvního kola castingu s vysvětlením, že je na roli Bastiana příliš mladý a nezralý. Dostal ale ještě jednu šanci a jak již víme, nakonec uspěl.
Tami Stronach vypadly před natáčením přední mléčné zuby, proto točila s umělými. Musela se s nimi učit mluvit, aby při hraní „nešišlala“.
Film versus kniha
Kniha s originálním názvem Die unendliche Geschichte vyšla poprvé v roce 1979. Celosvětová premiéra filmu pak proběhla 6. dubna 1984 v Západním Německu.
Film zpracovává jen první, dobrodružnější část knihy a končí v místě, kdy Bastian vkročí do světa Fantazie, zhruba v polovině děje knihy.
V knižní předloze je většina hlavních postav vyobrazena úplně jinak, než jak vypadají ve filmu. Ende popisuje Bastiana jako obézního hocha s nohami do X, vládkyni říše Fantazie jako mladou dívku se zlatýma očima a sněhově bílými vlasy, knižní Atrej má zase olivově zelenou kůži.
Jména ve filmu a v knize
Odlišnosti se týkají i některých jmen. Například rychlodrak Falko se v knize jmenuje Fuchur. Jméno, které Bastian daruje královně a křičí jej téměř nesrozumitelně z okna (v českém dabingu volá „maminko“ – pozn. aut.), je Měsíčnice.
Ve filmu také nikdy neuslyšíte Bastianovo celé jméno, tedy Bastian Balthazar Bux. Není bez zajímavosti, že autor knižní předlohy si vyhrál se jmény postav natolik, že stejná písmena na začátku každého z nich přiřadil i majiteli antikvariátu. Jmenuje se Karl Konrad Koreander.
Zajímavosti o knize
V německém originále stejně jako v anglickém překladu se vyskytují dvě barvy písma – červená pro scény z reálného světa a zelená pro scény z říše Fantazie. V češtině (od Albatrosu) je to červená pro skutečný svět a černá pro Fantazii.
V němčině každá z šestadvaceti kapitol začíná jiným písmenem v abecedním pořadí – A v první kapitole, B v druhé atd. Celý německý titul zní Die unendliche Geschichte: Von A bis Z, tedy „Nekonečný příběh: Od A do Zet.“ České vydání má však jedno písmeno navíc – písmeno CH. V knize je tak o kapitolu více, ale jde jen o rozdělení jedné kapitoly na dvě.
Zdroj: ČSFD.cz
