Následky můžeme pozorovat dodnes, třeba za jasného počasí, třeba z Šumavy. Alpské štíty jsou velmi dobře vidět. Stejně jako kdysi náraz Indie do asijské desky vymáčkl k obloze Himaláje, odehrávalo se i něco podobného na evropském kontinentu. Nezměřitelné síly se přihlásily ke slovu. Tekuté, čedičové magma vyrazilo k povrchu i zde, v okolí Kamenického Šenova. Nebojte se, žádný běsnící vulkán tehdy nevznikl. Magma se snad ani k povrchu nedostalo, pomalu a klidně utuhlo, a protože příroda měla spoustu času, vytvořil tento čedič, či bazalt, nádherné pěti až sedmiboké sloupy, o délce mnoha metrů.
Nejdříve trochu mineralogie, ale opravdu jenom trochu. Čedič je vulkanická, vyvřelá hornina. Vyznačuje se malým obsahem oxidu křemičitého, převládají křemičitany sodné a vápenaté, čili živce. Má velmi tmavou barvu očazeného kamene, odtud i jeho název. Existuje nejen na naší planetě, ale i na ostatních pevných planetách naší soustavy. Například pověstná měsíční moře. Na Zemi tvoří čedič oceánská dna a velké části kůry. V Čechách je z čediče například České středohoří i bájná hora Říp. Některé čedičové útvary obsahují větší množství železa, které se projeví tím, že se vám na takových místech zblázní kompas. Právě zmíněný Říp, či Slánská hora v okrese Kladno jsou důkazem.
Panská skála byla původně lomem na čedič. Ale již v roce 1878 požádal vulkanolog a geolog Josef Emanuel Hibsch, prostřednictvím německého, vlastivědného spolku v České Lípě, o ochranu této lokality. Dokonce si od majitelky lomu pronajal hlavní stěnu, kterou známe dodnes, za 300 korun ročního poplatku, aby ji zachránil. Rozhořel se letitý boj, kdy soupeřil zisk s rozumem. Rozum nakonec zvítězil. V průběhu druhé světové války se někteří šílenci ještě pokusili čedič odtěžit, protože měl posloužit jako ochrana doků s ponorkami, naštěstí to už nestihli. Dnes je tato lokalita státem chráněná.
Navštívit kamenné varhany u Kamenického Šenova, v okrese Česká Lípa, není nic složitého. Neplatí se zde žádné vstupné, a snad proto je tam vzorný pořádek, protože návštěvníci jaksi už z vnitřní potřeby toto místo neničí. Vše si můžete dobře prohlédnout, dotknout se tohoto přírodního divu. Několik naučných cedulí s fotografiemi vás ve stručnosti seznámí s tím, nač se vlastně díváte. Poblíž je parkoviště, ale jestli se tam platí vstup, to nevím. Já osobně jsem se tam dopravil z Děčína autobusem. Ze zastávky Prácheň prodejna, je to pět minut pěšky. Odvážlivci mohou vystoupat až na špici těchto varhan, odkud je nádherný rozhled na Lužické hory.
