Představte si hory ponořené do průhledného oparu mlhy a mraků, prodírající se sluníčko. Asi dokonalý kýč, zdálo by se na první pohled, ale nádherná podívaná. Vysoké Tatry jsou vždycky úžasným zážitkem. Ti méně zdatní turisté si jistě najdou pohodlné cesty, třeba cestami, které protínají tatranská letoviska, anebo malou túru na Popradské pleso, ti zdatnější jistě přesně vědí, kam vede modré, žluté i červené značení a jak jsou to náročné výstupy.
Tady totiž nic není zadarmo. Každý pohled do krajiny, každý kousek země je za odměnu. A právě v tom je to kouzlo, proč sem rok, co rok jezdí stovky lidí, aby zas a znovu v potu tváře a udýchaní zdolávali metr za metrem příkrých kamenitých cest k vytčenému cíli.
A pokud je člověk odkázán na místní dopravu, především železniční, tedy na známou romantickou električku, může si být jist, že funguje na vteřiny, a že ho vždy bezpečně dopraví, kam potřebuje.
První tatranská osada vznikla v roce 1793 a byl to Starý Smokovec, na lyžích se tu svezl jako první lékárník Cornidés, když do Tater přivezl první lyže v roce 1865 a první pacienti se sem přijeli léčit o deset let později. V roce 1925 vznikl projekt přírodního parku tatranského a provoz visuté lanovky z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso byl zahájen v roce 1937.
Tatranský národní park byl ale vyhlášen až v roce 1948. Je nejstarším ze sedmi národních parků na Slovensku a rozprostírá se na více než sedmi stech kilometrech čtverečních. Jedinečnost tatranského regionu není ale jen v horských cestách a jedinečných výhledech na horskou krajinu, to jsou také obce s rázovitou lidovou architekturou.
Kulturní bohatství je na dosah v Kežmaroku, v Levoči, na známém Spišském hradě, také v Liptovském Mikuláši a ve skanzenu v obci Pribylina. A pokud při své návštěvě Vysokých Tater zatoužíte i po přírodních zajímavostech, pak si nenechte ujít Belianskou jeskyni anebo plavbu po Dunajci na pltích. Velmi zajímavým a jedinečným zážitkem je také setkání s folklorem v Muzeu oravské dědiny a obci Ždiar, jež obklopují Belanské Tatry.
