Nové Město pod Smrkem leží na severu Čech v Libereckém kraji v okrese Liberec, v severovýchodní části Frýdlantského výběžku mezi Jindřichovickým hřebenem a horou Smrk v nadmořské výšce 465 metrů.
Blízká hora Smrk je se svou výškou 1 124 metrů nad mořem nejvyšším vrcholem české části Jizerských hor a při hezkém počasí se nám z místní rozhledny otevírá neobvyklý kruhový výhled na Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory a daleko do Polska i Saska. V případě nepohody následkem nepříznivého počasí lze zase využít místní útulnu, vybavenou stoly a lavicemi, která je, spolu s rozhlednou, rovněž celoročně volně přístupná.
Trasa výstupu z města právě na vrchol nedalekého Smrku nás vede kolem pramenu vyhlášené Novoměstské kyselky, kde se můžeme občerstvit skutečně výbornou vodou, bohatou zejména na hořčík, vápník a železo. Jako její nálezce v roce 1780 je uváděn novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler.
Zajímavostí pramene kyselky je pověst o tom, jak zázračná voda z místních lesů ochránila obyvatelstvo nedávno vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598. A protože většina pověstí mívá pravdivé jádro, lze se domnívat, že tento pramen byl tedy znám již téměř o dvě stě let dříve, než ho údajně objevil místní kovář.
Vznik města pak úzce souvisel s těžbou cínu a dalších barevných kovů. Město bylo založeno Melchiorem z Redernu v roce 1584. V roce 1592 mu bylo uděleno právo horní a hrdelní, týdenní trh i městský znak. Město bylo postaveno během krátké doby a podle jednotného plánu, jak o tom svědčí místní pravoúhlé ulice i Mírové náměstí.
Zdejší cínové doly dosahovaly největší prosperity od 2. poloviny 16. století do počátku třicetileté války. Těžba zde však již v polovině 17. století téměř zanikla. V současné době v opuštěných štolách zimují netopýři, například vzácný netopýr pobřežní – a místní raritou je rovněž i krápníková výzdoba některých štol.
Po ukončení těžby se místní obyvatelé začali zabývat mimo jiné i plátenictvím, na což ve 2. polovině 19. století navázala strojová textilní výroba, která zde pokračovala až do konce minulého století. O její největší rozmach se postaral továrník Ignác Klinger, jehož potomci nechali na místním hřbitově v roce 1912 podle italských vzorů postavit rodinnou hrobku.
Mauzoleum tvoří jedno nadzemní a jedno podzemní podlaží, ve kterém jsou uloženy ostatky Klingerovy rodiny. Cenné je zejména původní pískovcové obložení a vnější kamenická výzdoba budovy. V roce 1993 byla tato stavba, po letech chátrání, zapsána na seznam kulturních památek a následně zrekonstruována. V její obnovené podobě si ji lze na zdejším hřbitově rovněž volně prohlédnout.
Zdroj: Wikipedie, turistické informační centrum Nové Město pod Smrkem, Občanské sdružení pro obnovu a rozvoj Nového Města pod Smrkem a okolí
