Tři sta zavřených poboček a na patnáct set vyhozených poštovních panáčků – to je plán ministra vnitra Rakušana, jak Českou poštu zachránit od insolvence.
Ta se již několik let potácí v červených číslech, přestože soukromé doručovatelské služby naopak jen vzkétají. A to přitom ani zdaleka nemají tak hustou síť poboček, které jsou DOSUD v kdejakém zapadákově.
„Stát je špatný majitel,“ mohli by prohlásit stoupenci liberální ekonomie a neviditelné ruky trhu. No, při pohledu na to, co se s institucí, která převzala své know-how ještě ze starého mocnářství, v jejíž službách prošoupali podrážky tisíce listonošů a listonošek a jejíž zaměstnanci, a tedy spíš zaměstnankyně, znají téměř každého a často bez zaváhání sypou z hlavy adresy desítek svých klientů, ani není divu. Takhle „zhuntovat“ podnik s více než stoletou tradicí a obrovským potenciálem, jak hmotným, tak lidským, to je opravdu „umění“!
A to už ani nemluvím o tom, jak skvělé jméno dělá poště a jejím zaměstnancům – a také skřítkům i šotkům – legendární Pošťácká pohádka jednoho z nejlepších českých spisovatelů Karla Čapka. Někteří politici se domnívají, že i tentokrát se vypráví poštovní pohádka.
Jejím cílem však není uspat děti, ale ukolébat voliče, aby si nevšimli, že se jim tu, přímo pod nosem, možná odehrává příprava na obrovský výprodej poštovního majetku, při kterém může NĚKOMU zůstat za nehty pořádný „bakšiš“!
