Jedním z mnoha umělců, kteří se narodili v Itálii, ale svůj umělecký i rodinný život spojili s Evropou, byl Giovanni Battista Alliprandi. Zanechal po sobě stavby, jako například kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu, zámky Veltrusy, Hořín či Liblice na Mělnicku, v Lysé nad Labem, loretu v Kosmonosích a mnoho paláců v samotné matičce Praze.
Jeho otec Lorenzo Alliprandi byl štukatér činný ve Vídni, mimochodem štukatéry se stali i jeho dva bratři. Sám Giovanni Alliprandi patři spolu se Santinim a Dientzenhoferem k nejvýznamnějším českým vrcholně barokním architektům. Nejvíce ho ovlivnila právě vídeňská architektura, kde trávil nějaký čas i se svým otcem a kde na něj měl patrně největší vliv kromě jeho učitele Francesca Martinelliho dílo J. B. Fischera z Erlachu.
Dráhu stavitele a architekta nastoupil jako žák již zmíněného vídeňského architekta Francesca Martinelliho v letech 1658 až 1688. V Čechách se patrně poprvé angažoval v roce 1690 jako polír při stavbě kostela P. Marie na Chlumu u Luže. V Praze se objevil až v roce 1696 a v roce 1709 se stal malostranským měšťanem. Ovšem už předtím, v roce 1706, byl jmenován pražským vrchním pevnostním stavitelem. Později získal stejnou funkci i v Chebu.
Alliprandiho význam pro českou barokní architekturu (především zámeckou a palácovou) spočívá v tom, že přinášel a tvůrčím způsobem aplikoval nejnovější trendy vídeňského uměleckého prostředí. Uplatnil se jako stavitel šlechtických rodů Černínů, Pachtů, Přehořovských, Šporků, Trautmansdorfů a jiných.
Mezi Alliprandiho nejvýznamnější díla patří zámek v Liblicích, palác Přehořovských na pražské Malé Straně a kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu, který bývá považován za jeho nejlepší dílo. Na rozdíl od převažujících štukových fasád obkládal své stavby zásadně kvalitním pískovcem, podobně jako tomu bylo na jeho vídeňských vzorech.
Bohužel tento nadaný a plodný architekt v Litomyšli 13. března 1720 umírá a s jeho odchodem se uzavírá i jedna velká kapitola barokní architektury u nás.
Zdroj: Wikipedia
