Krásná princezna se narodila jako 13. dítě třetího českého krále Přemysla Otakara I. a ten s ní měl hned velké plány. Už když jí byly tři roky, zasnoubil jí se synem polského krále Boleslavem Slezským a krátce na to ji poslal do země severních sousedů na klášterní výchovu. Jenže její skoroženich o tři roky později zemřel a ona se vrátila zpět do Čech.
Za další dva roky jí otec vyhlédl nového manžela – přímo syna římského císaře Fridricha II. Jindřicha. A poslal znovu na výchovu, tentokrát na vídeňský dvůr vévody Leopolda VI. Vyrůstala zde spolu s jeho dcerou Markétou, která se stala Jindřichovo manželkou nakonec sama. Jak to? Vždyť přece „Když jí bylo osm let, stala se krásnější, než může býti lidské stvoření. Vlasy měla hnědé, drobounce kadeřavé, nos jemný, hrdý, dobře utvářený, tvář hebkou a zářivou,“ popsal její vzhled později spisovatel Vladislav Vančura. Leopold totiž Jindřichovi, který byl v té době skvělá partie, namluvil, že Anežka ho nechce, a nazlobený Jindřich o ní prohlásil, že si jí tedy nikdy nevezme. A Anežka jela zase domů.
Nevěsta Kristova
Pak se jí ještě dvořil anglický král i samotný Jindřichův otec Fridrich, ale Anežka už oba odmítla. Pomocí svého bratra Václava I., který ji nadevše miloval, založila v Praze na Františku kláštery františkánů a klarisek. A v pouhých třiadvaceti letech pak do kláštera následovnic svaté Kláry z Assisi, které chodí bosy, nejedí maso a nemají žádný majetek, vstoupila i ona. Princezna Anežka, která se mohla stát císařovnou, se raději starala o chudé a nemocné. Dělala to prý s takovou láskou, že ji za svatou považovali už její současníci. Brzy po její smrti se začalo mluvit o jejím svatořečení a matka Karla IV. Eliška Přemyslovna o to dokonce požádala papeže. Jenže se to protáhlo ještě o dalších více než šest set let.
Mystérium hrobu
Žádost o prohlášení za světce totiž musí doprovázet ostatky jeho těla. Anežčin hrob však zůstává dodnes jedním z největších záhad české historie. Původně byla pohřbená přímo v Anežském klášteře, ale protože se Vltava často vylévala z břehů a hrob opakovaně zatápěla, její kosti dali do schránky, která však za husitských válek zmizela. Možná ji jeptišky zakopaly někde přímo na zahradě, možná, že si ji odvezly s sebou do Panenského Týnce, kam ze strachu před řáděním kališníků uprchly.
V roce 2010 už to vypadalo, že hrob bude nalezen. Na základě vidění jisté Aničky Tomanové z Orlických hor, která předvídala budoucnost a na jejímž těle se objevovala stigmata, se začalo pátrat v pražském kostele u sv. Haštala. Nakonec ale přišlo zklamání, Aničkou popisovaná truhla s královskou pečetí a abatyšskou berlou se tam nenašla. Poté začal v chrámu v Panenském Týnci pátrat záhadolog Leo Vrzal a pomocí georadarového výzkumu skutečně nalezl v hloubce zhruba čtyř metrů asi půlmetrový objekt obložený kameny a obalený jílem. K jeho vykopání se však zatím nikdo nemá.
Patronka země české
Přitom až se najdou Anežčiny ostatky, tak podle dávného proroctví v Čechách nastanou pokojné a šťastné časy. Stejně, jako tomu mělo být i po jejím svatořečení, jehož se dočkala 12. listopadu 1989, také díky tomu, že se v 70. letech ve Španělsku nalezla její dolní čelist. Její kanonizaci ve Vatikánu navštívily tisíce českých poutníků, kteří se odtamtud vraceli už do země zbavující se nadvlády jedné strany. Možná, že do dějin tenkrát opravdu zasáhla světice, která se kromě laskavého srdce proslavila i zázraky a jasnozřivostí. A možná, že její pomoc vážně potřebujeme i teď.
