zavřít mapu
Ti dva muži se smrtelně nenávidí. Není divu. Jeden z nich je zpupný Říman, pyšný a samolibý. Nechce jen zvítězit, chce svého soupeře srazit do písku závodní dráhy, ponížit, zničit. Už jednou to udělal, ale osud rozhodl jinak. Ten druhý si jen vyrovnává účty s někým, kdo ho připravil o vlast, rodinu, majetek i svobodu. Nyní již svírá otěže čtyřspřeží, ale na zápěstích ho dosud pálí okovy u vesel válečné galéry.
Tento příběh se odehrál před sto čtyřiceti lety, ve fantazii a hlavě spisovatele, diplomata, vojáka z povolání, generála armády Unie, Lewise Wallaceho. Nejvydávanější román devatenáctého století, s názvem Ben Hur – příběh Kristův. Někteří oponenti dávají na první místo o třicet let starší, rovněž literární lahůdku, Chaloupka strýčka Toma a mohou mít i pravdu.
Někdy se zkrátka spisovatelům podaří husarský kousek, aniž by ho předem předpokládali. První vydání této klasiky vyšlo 12. 11. 1880. Padesát milionů výtisků do dnešních dnů, nedostižný sen mnohých spisovatelů.
Byla to krásná doba pro literáty. Edisonův fonograf byl ještě batoletem a kinematograf se dosud nacházel v říši fantazie. Lidé měli jen knihy a příběhy si domýšleli vlastní fantazií. Nebyli ve vleku scénáristy či režiséra. Viděli a vnímali příběhy svýma očima a nikoliv pohledem někoho jiného.
Nezkušený čtenář se možná vyleká, ale zbytečně. Obává se náboženské literatury, ale v tomto příběhu je Kristus vlastně pouhým komparsistou, vedlejší postavou, která stojí v pozadí, ale osudově umí zasáhnout v těch nejvypjatějších chvílích. Ne, nekoná zázraky. Nevysvobodí zajatce z rukou římských vojáků, ti se musí protrpět ke svobodě sami. Ani Ben Hura, židovského patricije, který je lidskou zlobou a touhou po moci, neprávem odsouzen na galeje. Ani on, hlavní postava příběhu, z jeho rukou svobodu nezíská. Musí mu stačit podaná nádobka s vodou.
Vděčné, romantické téma, kterého se brzy, tedy relativně brzy, zmocnili filmaři. Dvě němé verze již znají pouze filmoví fajnšmekři a znalci. 18. 11. 1959 se konečně na stříbrném plátně objevil film, který získal jedenáct Oskarů a stal se nesmrtelnou legendou. Nejen kvůli hvězdnému hereckému obsazení, ale i zpracováním. Ano, šedesát let je ve filmovém světě celý věk, ale na kvalitě si občas vyláme zuby i čas.
Filmy se točí pro diváky, nikoliv kritiky, a ti jistě ocenili návrat do starověku po všech stránkách. Výpravou, davovými scénami, i příběhem samotným. Tvůrci nešetřili a patnáct milionů dolarů byl v té době gigantický rozpočet.
Slabší povahy, zpracované dnešní instantní dobou, sterilní hyperkorektnosti, možná zneklidní, ale v tomto filmu se žije naplno. Archetypální vzory lásky, nenávisti, zrady, podlosti a odpuštění. Stejně tak jako v pohádce, i zde nakonec dobro zvítězí a zlo je potrestáno.
Toto však není pohádka. Je to příběh, který se kdysi mohl skutečně odehrát. Je nad možnosti tohoto článku popsat děj tohoto filmu o délce 212 minut. Ani to nemám v úmyslu, připravit diváka o zážitek. Styl režiséra je vidět i na dalším z jeho filmů, ve kterém jsou Muži a Ženy, totiž klasika filmového westernu, Velká země.
Ben Hur, nyní ve službách bohatého Araba, řídí svoje čtyřspřeží bílých koní, při závodech v cirku. Stejně jako nenáviděný Messala, kvadrigu s koňmi černými. Jednoznačná symbolika dobra a zla. Pán tehdejšího světa, Řím a bývalý galejník, z provincie Judea. Jeden zázrak se však v tomto příběhu skutečně odehraje. Až v samém závěru, tak jak se na americké filmy sluší a patří. Lewis Wallace zemřel v roce 1905. Nobelova cena za literaturu ho bohužel minula. Karma však přeci jenom trochu zafungovala. V témže roce tuto cenu obdržel Henryk Sienkiewicz, za svůj román Quo vadis.
