Historie osudu Titaniku je příliš dobře známa. Podívejme se tedy na tu druhou, švédskou, válečnou loď, s názvem Vasa. Jméno získala podle dynastie švédských králů. Ta nepanovala příliš dlouho, necelá dvě století. Ovšem v erbu měla obilný snop, švédským slovem vasa, takže název lodi byl jasný. Byl jasný i králi. Gustav II. Adolf byl pyšný na švédskou armádu. Byl to voják každým coulem. Nicméně zeleným mozkem nikoliv.
Jeho hospodářské, správní a finanční reformy vytvořily ze Švédska, v první polovině sedmnáctého století, evropskou velmoc. Francie a katolíci. Anglie a protestanti. Třicetiletý válečný konflikt, ve kterém tyto dvě mocnosti bohatly, aniž by se nějak významně angažovaly. Švédský král se rozhodl jinak a jako pravý hrdina padl v bitvě u Lützenu, v roce 1632.
Velikášství převládlo nad rozumem a argumenty stavitele. Honosná, válečná loď, se dvěma řadami děl, byla sice velmi krásná, ale nikoliv stabilní. Stavitel sice protestoval, ale šest desítek děl, které mělo z Vasy učinit postrach moří, bylo argumentem, proti kterému nemohl nic udělat.
Loď vyplula z přístavu ve Stockholmu 10. 8. 1628. Vypálila slavnostní salvu a následovaly dva poryvy větru. Ten první to jenom zkusil, tomu druhému Vasa již neodolala. Naklonila se tak, že dosud neuzavřenými střílnami nabrala vodu a potopila se. Třicet mrtvých bylo cenou za pýchu a chybějící balastní zátěž. Kapitán Hansson, který přežil, byl na nějaký čas uvězněn, ale nakonec se dostal na svobodu a celý případ vyšuměl do ztracena.
Loď byla objevena 25. 8. 1956. Následovalo pět let práce a příprav, aby tento pamětník třicetileté války mohl být vyzdvižen na hladinu. Archeologové měli štěstí. Baltské moře je v porovnání s Atlantikem jenom rybník. Není hluboké, jeho slanost je velmi nízká a co je nejdůležitější, nežije v něm živočich, kterému chutná dřevo z lodních vraků. Jmenuje se šášeň lodní a žije na ponořeném dřevě, kterým se živí. Původně se vyskytoval jen v Atlantiku, nyní se díky lodní dopravě rozšířil téměř na celou severní polokouli. Žije do hloubek 150 metrů. Tento, až půl metru dlouhý mlž, svým vzhledem připomíná červa. Dokáže vyvrtat neuvěřitelně dlouhé chodbičky a nenávratně tím poškodit lodní trup.
Z vraku bylo vyloveno přes čtrnáct tisíc dřevěných artefaktů, včetně asi sedmi stovek nejrůznějších soch. Za kuriozitu lze považovat vyzdvižení pozůstatků dvanácti lidí, kteří se již nestačili z lodi zachránit, včetně pozůstatků dvou velmi mladých žen. Nejnáročnější částí záchrany byla konzervace dřeva. Bylo nasycené sírou, která na vzduchu začala oxidovat, a vznikající kyselé látky začaly dřevo napadat. Jako konzervačním činidlem se osvědčil polyethylenglykol, který dokáže ze dřeva mořskou vodu vytlačit. V současnosti má tato nešťastná loď ve Stockholmu vlastní muzeum.
