Když po objevu mrtvého těla kriminalisté rozhodili sítě po blízkém i širokém okolí – po hospodách, ubytovnách i na poštách – neměli zpočátku v rukách vůbec nic. Jak se později ukázalo, muž, kterého potkala v lese krutá smrt, nikomu nescházel a nikdo ho nehledal. A nebyla to náhoda, ale důmyslný plán jeho vraha.
Klíč k identitě
Nebýt dozického klíče, který našli při ohledávání těla zhruba půl metru od něj, zřejmě by s případem už dál nepohnuli. A tak, i když měli zpočátku pochybnosti, jestli vůbec souvisí s mrtvým mužem, chytli se této možnosti jako tonoucí stébla. A dobře udělali.
Na očku klíče totiž technici objevili vyražený kód B IV 14. Okamžitě je napadlo, že by mohlo jít o klíč z nějaké hornické ubytovny v okolí. A měli pravdu. Do roku 1968 stály v Dolní Suché dřevěné ubytovny pro horníky, kde byly klíče od pokojů označené právě výše uvedeným kódem. A i když v době vyšetřování byly již dva roky zbořené, záznamy o ubytovaných hornících v nich stále existovaly.
A z nich vyplynulo, že na pokoji číslo 14, odkud byl v lese nalezený klíč, bydlel jistý Josef Kolenčík, ročník narození 1903. Nájem zde zaplatil naposledy v září 1966 a při odchodu svůj klíč neodevzdal. Kriminalisté si byli téměř jistí, že neznámému mrtvému muži našli jméno.
Vybíraný důchod
V celém případu ale poněkud „haprovala“ skutečnost, že důchod na Kolenčíkovo jméno se vyplácel až do května 1969. Nejdříve do Doubravy u Karviné a potom do Bartovic u Ostravy. Pak ale výplata penze ustala, protože údajný Kolenčík skončil ve vězení.
Při dalším pátrání vyšlo najevo, že mužem, který skončil ve vězení, byl Josef Mrkva, jedenáctkrát trestaný recidivista, jehož trestní rejstřík byl posetý záznamy za podvody a neplacení alimentů. V místě bydliště se ovšem vydával právě za Kolenčíka, podepisoval za něj příjem důchodů a poštovní doručovatelky v něm poznaly muže, kdo od nich inkasoval peníze určené pro Kolenčíka.
Podle fotografie Mrkvu poznala i správkyně ubytovny z Dolní Suché, kam několikrát přišel za Kolenčíkem na návštěvu. A ten jí těsně před svým odchodem vyprávěl, že z ubytovny půjde bydlet do domu jednoho známého, který odjíždí na rok pryč. Ušetří za nájem, protože tam bude bydlet jen za péči o dům.
„Všeci sú lumpy!“
A Mrkva byl podle všeho tím mužem, ke kterému se měl Kolenčík přestěhovat. Zajímavé je, že samotný Mrkva byl od podzimu 1966 pohřešován, když za sebou zanechal „poslední“ dopis na rozloučenou, ve kterém mimo jiné napsal: „Už mě nebaví žít, všeci sú lumpy, už se nevrátím! Do roboty, ani nikam! Nehledejte mě, už mám všeho po krk!“
V roce 1969 byl ale zadržen jako celostátně hledaný delikvent pro neplacení výživného, v roce 1970 ho kvůli nemoci dočasně propustili z vězení, kam se už nevrátil. „Zdrhnul“ i z nemocnice, kde ho vypátrali kriminalisté. Po dvou týdnech ho ale našli u něj doma a konečně začali rozplétat tento zamotaný případ. Předtím se ale ještě chtěli ujistit, že Kolenčík je onen mrtvý muž z lesa. A metodou superprojekce – promítnutím Kolenčíkovy fotografie na nalezenou lebku – se to opravdu potvrdilo. Podle policejních expertů to byl stoprocentně Kolenčík!
Citově oploštělý psychopat
Mrkva u výslechu nejprve vehementně popíral, že by Kolenčíka vůbec znal. Jako zkušenému kriminálníkovi mu to šlo náramně. Později ale změnil taktiku. Připustil, že se s Kolenčíkem sice znal, nicméně mu měl dlužit peníze, a když se kvůli nim poprali, během rvačky ho prý nechtěně zabil. Jestli mluví pravdu, nemohli kriminalisté ani dokázat, ani vyvrátit. Oni sami ale věřili spíš tomu, že Mrkva Kolenčíka zabil kvůli penězům z důchodu. Provedl to cestou k sobě domů, kam ho pozval na prohlídku domu, kde měl bydlet.
Znalci Mrkvu popsali jako psychopata s citovou oploštělostí, který je ovšem velice vychytralý v sociálních interakcích a umí ostatními manipulovat ve svůj vlastní prospěch. Krajský soud v Ostravě ho poslal do vězení na 13 let.
Zdroj: Český rozhlas, Historie českého zločinu
