Po návratu z vězení tehdy pětadvacetiletého Jana Holuba zaujala Zdena Minaříková, sousedka z ulice, kde bydlel. Často ji potkával na zastávce, ale oslovit si ji dlouho netroufal. Minaříková, která prodávala v nedaleké obuvi, byla rozvedená a sama vychovávala malou holčičku. A když měla volno a maminka jí přišla hlídat dceru, ráda si vyrazila s kamarádkou za zábavou. Jenže na jednom takovém večírku bohužel potkala i svého vraha.
Žádné zábrany
Holub měl po návratu z vězení nastoupit do ČSAD jako závozník, ale raději trávil dny „kalením“ po brněnských restauracích a do práce ani nenastoupil. A na jednom svém „tahu“ narazil ve vinárně na Minaříkovou. Dost neodbytně se jí začal dvořit, ale neměl šanci. Odmítla i jeho nabídku na doprovod domů a raději odešla ve společnosti své kamarádky. Jenže Holub byl jak umanutý. „Byl jsem ve výkonu trestu a postrádal jsem znalosti společenského bontonu, neměl jsem žádné zábrany ve způsobu, jak se s ní seznámit,“ vysvětlil později u soudu.
Začal se na ní všude vyptávat a poměrně brzy zjistil, kde bydlí. Poprvé za ní vyrazil s kyticí, ale nebyla doma. A i když jí u sousedů na sebe nechal telefonní číslo ke svým rodičům, kde v té tobě bydlel, neozvala se mu. Příště už tedy vyrazil s lahví vína a především s nožem schovaným v igelitce, kterým si na ní chtěl vynutit poslušnost.
Opakované znásilnění
Tentokrát doma byla. Holub jí začal vykládat, že má pro ni vzkaz od bývalého manžela, ale když se s ním nechtěla dál vybavovat, strčil nohu do dveří a pod pohrůžkou bodnutí nožem, který na ni vytáhl, se „vecpal“ dál. Její malá dceruška byla právě na táboře, takže nešťastná Minaříková byla doma úplně sama, vydaná všanc Holubovým zvrhlostem.
Podle kriminalistů postupoval prakticky totožně jako v případu z roku 1978, kvůli kterému skončil za mřížemi. Opakovaně ji znásilnil a aby nebyl slyšet její zoufalý křik, zacpal jí ústa. Na to myslel hned při příchodu do bytu, kdy okamžitě pozavíral všechna okna, aby je nikdo zvenčí neslyšel. A právě na základě tohoto „aktu zdravého rozumu“ se znalci shodli, že navzdor jeho psychopatii si byl moc dobře vědom, co dělá. Ale o tom ještě později.
Jak v hororu!
Když se Holub sexuálně nabažil, svou oběť svázal a odešel si do druhé místnosti zakouřit. Nedopalek z jeho cigarety, ze které kriminalisté určili jeho krevní skupinu, spolu se stopami spermatu z těla oběti a otiskem ucha na vstupních dveřích Holuba nepřímo usvědčily z činu, ke kterému se nakonec přiznal.
Ve chvíli, kdy si Holub vychutnával cigaretu, Minaříková ještě žila. Holub při výslechu vyšetřovatelům tvrdil, že pak chtěl z bytu odejít a ji nechat naživu. Jenže ona se prý začala „škubat“, takže Holub k ní přiběhl a začal ji škrtit. Když se Minaříková začala bránit kopáním, bodl ji pod levé prso nožem. Pohled na mrtvé tělo jej vzrušil a jak v nějakém hororu na místo, odkud vytékala krev, přiložil svá ústa.
Nezdrženlivý psychopat
Pro znalce z psychiatrie to byl jasný projev sadismu, celkově ho označili za agresivního a nezdrženlivého psychopata a alkoholika. Alkoholikem byl i Holubův otec, který spáchal sebevraždu ještě předtím, než budoucí vrah začal chodit do školy. V ní se rval se spolužáky a jednou dokonce napadl i jednu z jejich matek. To, že by se mohl napravit, odborníci na lidskou psychiku prakticky vyloučili. „U takto strukturované osobnosti, kde chybí pozitivní životní cíle, hodnotnější zájmy, vytrvalost v práci, kladné citové vztahy, snaha o přizpůsobení se požadavkům společnosti a vlastní motivace k nápravě a léčbě, nemají se výchovné ani léčebné snahy o co opřít a samotná inteligence nebo určitá schopnost sebekritiky pochopitelně nepostačuje,“ napsali o něm.
Nebylo tedy divu, že soud odsoudil Holuba k smrti. Ten si to ostatně přál natolik, že se nechal slyšet, že pokud „provaz“ nedostane, zabije ve vězení některého ze spoluvězňů, aby už nemusel žít. Jeho touha, stejně zvrácená, jako jeho život, tak byla naplněna.
Zdroj: iDnes, Kriminalistika.eu
