Alexandr Vladimirovič Meň se narodil 22. ledna 1935 v Moskvě v rodině hlavního inženýra textilní továrny. V šesti letech ho nechala matka Elena tajně pokřtít. V té době byl jeho otec, Vladimir, lživě obviněn, strávil více než rok ve vazbě a do konce války byl nucen pracovat na Urale. Alexandr chodil do školy v Moskvě a v roce 1953 nastoupil do Moskevského institutu kožešin v Balaškich v Moskevské oblasti, který byl v roce 1955 přemístěn do Irkutska na východní Sibiři. V březnu 1958 byl vyloučen kvůli svému náboženskému přesvědčení.
Po vyloučení, 1. června 1958, byl Meň vysvěcen jáhnem a 1. září 1960, po absolvování Leningradského teologického semináře, se stal knězem. Dálkově studoval na Moskevské teologické akademii, studium zakončil v roce 1965 promocí.
V roce 1964 proběhla u otce Alexandra Meně policejní razie na základě dopisu Jurije Andropova, šéfa tajné police KGB a pozdějšího nejvyššího představitele SSSR, kterým informoval roku 1974 Ústřední výbor komunistické strany o skupině vyvíjející protistátní aktivitu vedenou Alexandrem Meněm. V roce 1985 měl být Alexandr zatčen a postaven před soud, ale nedošlo k tomu po protestu metropolity Juvenalije.
Od poloviny 80. let byl otec Alexandr Meň jedním z nejpopulárnějších křesťanských kazatelů, později dokonce vystupoval i v médiích. Bylo to možné proto, že SSSR zaujal vůči pravoslaví smířlivější postoj. Začátkem 70. let se zdvihla nová vlna zájmu o pravoslaví, ale ti, kteří se stávali aktivními křesťany, byli vylučováni z Komsomolu nebo dokonce museli opustit zaměstnání. Rovněž černobylská katastrofa v roce 1986 jako obraz apokalypsy vyvolala masovou vlnu křtů. Po roce 1987 začalo mohutné obnovování činnosti pravoslavných klášterů a farností. A když se 11. května 1988 uskutečnila Alexandrova první veřejná přednáška v sále „Ústavu oceli a slitin“, byli organizátoři akce naprosto ohromeni, že náboženské téma může bez jakékoliv předchozí reklamy přilákat tolik lidí – bylo plno. V roce 1990 se tak podle průzkumu veřejného mínění po více než sedmdesáti letech vymítání Boha a výchovy k ateismu stala církev nejdůvěryhodnější institucí v zemi.
Svou zásluhu na tom měl i otec Alexandr. V roce 1990 byl mezi zakladateli Ruské biblické společnosti, podílel se dále na založení Veřejné pravoslavné univerzity a časopisu Bible World, aktivně podporoval charitativní aktivity, stál na počátku vzniku Charitativní skupiny v Ruské dětské klinické nemocnici, která byla později pojmenována po něm a stala se jedním z významných charitativních projektů. Znovu obnovil v Rusku myšlenku nedělních škol, což je jedna z forem církevního vzdělávání.
Jeho činnost ale nebyla všem po chuti. Otec Alexandr opakovaně dostával výhrůžné vzkazy a ráno 9. září 1990, když spěchal do kostela k bohoslužbě, ho jakýsi muž zastavil a ukazoval mu nějaký vzkaz. Otec Alexandr vytáhl z kapsy brýle a začal číst. V ten okamžik vyskočil z křoví další muž a zezadu ho uhodil sekerou do hlavy. Krvácející kněz potom zamířil k zastávce. Cestou potkal ženu a ta se ho zeptala: „Kdo vám to udělal, otče Alexandře?“ Kněz odpověděl: „Ne, nikdo, já sám!“ a obrátil se k domovu. Snažil se dojít brance, ale nepodařilo se mu to, opustily ho síly a cestou upadl. Rána na hlavě byla smrtelná.
Tato brutální vražda otřásla ruskou společností a pohřeb otce Alexandra vyústil v manifestaci ruské pravoslavné inteligence. Kdo za tímto činem stál, není jasné dodnes. Navzdory osobnímu rozkazu prezidenta SSSR a předsedy Nejvyšší rady Ruska Michail Gorbačova zůstala vražda nevyřešena.
