Pierina Morosini se narodila 7. ledna 1931 v Bergamu v severní Itálii jako první z devíti dětí Rocca Morsini, nočního strážce v továrně, a jeho ženě Saře Noris. Vyrůstala v malé podhorské vesničce v těžkých časech druhé světové války, oba rodiče byli hluboce věřící a vedli k tomu i děti. Pierina byla velice zbožná, inteligentní a pracovitá, jako na nejstarší na ní také ležel pořádný díl práce v domácnosti. V rodině ji sourozenci už od jejích 10 let označovali za „druhou mámu“. Kromě toho, že Pierina pomáhala matce v domácnosti, také každodenně docházela na mši svatou do vedlejší vesnice. Byla nejlepší žačkou ve třídě, ovšem její rodina byla příliš chudá, než aby ji mohla dát na studie, i když si to Pierina velmi přála.
Vyučila se proto švadlenou a jako švadlena také pracovala v textilce v Albinu (1946). Od časného mládí Pierina vedle toho pracovala v řadách Katolické akce, v 16 letech obdržela svátost biřmování a ve volném čase působila jako katechetka. Vstoupila též do řad III. (laického) řádu sv. Františka. To jí zabíralo všechen čas. Aby nepromarnila ani minutu, i cestou do práce a zpět domů si Pierina přeříkávala růženec.
Její jedinou výraznější cestou mimo blízké okolí byla cesta do Vatikánu na blahořečení Marie Goretti (1890 – 1902), která byla smrtelně pobodána nožem při pokusu o znásilnění, přičemž však projevila mimořádnou zbožnost. Pierina Morosini si ji velmi vážila a uctívala a údajně měla prohlásit, že by s radostí zemřela stejně jako ona. Chtěla být řeholnicí a misionářkou, leč osud tomu nepřál.
4. dubna 1957 na ni na cestě domů z práce čekal a začal obtěžovat mladý muž. Nejprve ji častoval oplzlými komentáři a poté se ji pokusil znásilnit. Pierina se bránila a na svou obranu zvedla ze země kámen. Rozzuřený násilník jí ho však vykroutil z ruky a uhodil s ním do hlavy. Dívka udělala ještě několik kroků a pak se zhroutila – rána jí roztříštila lebku a způsobila těžké poranění mozku.
S rozbitou hlavou ji našel ležet na cestě její bratr Santo, kterého znepokojilo její půlhodinové zdržení, a proto se jí vydal naproti. Pierina byla částečně při vědomí, ale nemohla mluvit. Přes veškerou snahu lékařů zemřela o dva dny později, 6. dubna 1957. Pohřbena byla 9. dubna a již tehdy byla považována za světici. Účastníci pohřbu si pro štěstí sahali na její rakev, kněží ji dávali za příklad ve svých kázáních a její hrob se stal jakýmsi poutním místem.
O 26 let později, 9. dubna 1983, byly Pierininy ostatky přeneseny ze hřbitova do kostela a 4. října 1987 ji papež Jan Pavel II. prohlásil ve Vatikánu za blahoslavenou a mučednici. Kanonizační proces, tj. řízení vedoucí k jejímu prohlášení za svatou, dosud nebyl ukončen. Pierina Morosini získala přídomek „mučednice čistoty“, je patronkou obětí znásilnění a katolická církev slaví její svátek 6. dubna.
Stejného dne jako Pierina Morosini byla blahořečena také Antonia Mesina (1919 – 1935), která měla téměř stejný osud – při loupežném přepadení a pokusu o znásilnění byla rovněž ubita kamenem.
