Projekt pevnostního města Plesu vypracoval francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benoît Duhamel de Querlonde (1721–1808), který rovněž stavbu v období let 1780–1783 řídil. Po něm vedení stavby na počátku roku 1784 převzal rakouský inženýr Franz von Lauer (1735–1803).
Při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov (německy Josefstadt) na počest svého strýce Josefa II. V roce 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, která donutila Prusy a Habsburky přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl. Ani za napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti neuplatnil jinak než jako arest pro zajaté Napoleonovi vojáky.
Jako „žalář národů“ sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli například italští a uherští revolucionáři a turečtí vojáci. Mezi zdejší významné vězně patřil i revolucionář a dobrodruh Anton Schütte, kterému se z Josefova podařilo ještě téhož roku uprchnout.
Každý, kdo pracoval na této stavbě, musel složit slib mlčení a utajení. To se však příliš nezdařilo tesaři Ignáci Pábilovi z Pardubic, který přišel společně s dalšími řemeslníky na stavbu pevnosti, tehdy vojenského objektu. Pábil si však z neznámých důvodů schoval plánek s náčrtem opevnění, který se u něj našel. Záhy došlo k soudu a tesař byl oběšen 3. prosince 1783. Jeho tělo prý viselo na šibenici jako výstraha až do roku 1784.
Jedna z verzí, která vypráví o této skutečnosti, pak uvádí, že jeho ostatky byly posléze zazděny do jedné z místních podzemních chodeb. Zda byl skutečně pruským agentem, jak to nakonec vypadalo, nebo chtěl plány zpeněžit – či se snad jednalo o pouhou nešťastnou shodu okolností, to se již dnes nedozvíme…
Zdroj: Wikipedie