„Je to jen o Vás, Vaší mysli. Pozitivní myšlenky vytvářejí pozitivní pocity a přitahují pozitivní věci do života.“ říká Ing. Simona Myslikovjanová, Ph.D., MBA, MBE, finalistka soutěže Manažer roku 2020, která patří do TOP 36 výjimečných manažerů ČR. Poprala se se smrtí a z tohoto zápasu vyšla vítězně. Naučila se vstřebávat výzvy života. A to teď učí i firmy a jednotlivce.
Vystudovala hotelovou školu, má atestaci z psychologie a zkoušku z mezinárodního coachingu, během mateřství pak dokončila svůj první doktorát, současně založila firmu. Působí ve své firmě jako CEO, zároveň je však žena ještě dvou dalších profesních pozic a přitom ještě zvládá roli matky pro svou dceru Sabinu. Její velmi silnou stránkou a specializací je Interim &Talent management aneb jak dostat firmu z potíží, kde již pomohla několika desítkám firem. Kde se v ní bere tak silný „tah na branku“, zvědavost a touha po poznání? Jak vypadal její boj o život?
Co vás na vaší práci baví nejvíc?
Naplňuje mě pomáhat druhým a být užitečná. Naslouchat jim a zajímat se o jejich potřeby. Vnímat je, respektovat a vytvořit jim prostředí. Ve své praxi využívám metodu Learning by Doing, tedy že s jedinci pracuji na míru, vytvářím jim prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a ve kterém jsou schopni vlastního rozvoje. Mohou dosáhnout svého nejvyššího potenciálu, pokud jsou podporováni v prostředí, které je v každé fázi jejich vývoje přesně šito jejich potřebám.
Jak jste pracovně zvládla celou situaci okolo pandemie covidu?
I když nás pandemie Covid-19 nemile překvapila, musíme se všichni s touto situací vypořádat. Neplýtvejme časem a přestaňme čekat, až to přejde. Naučme se tvořit nové situace, nové bezpečné cesty. Situace okolo pandemie byla velmi náročná i pro moji firmu, všechny semináře jsme museli transformovat do online.
Jak jste pandemii vnímala?
Pandemii jsme paradoxně vnímali nejen jako náhlou pohromu, ale i jako nečekanou příležitost, kterou jsme se snažili využít a operativně zareagovat na trh. V našem případě šlo o kombinaci „change the business“ – rychlost, inovace, komplexita a budoucnost, v kombinaci s „run the business“ – optimalizace, efektivita a současnost. Tato inovace nám otevřela dveře i do korporátů, což nás velmi potěšilo a zároveň povzbudilo a motivovalo
V businessovém prostředí jste se pohybovala od začátku profesní kariéry. Ve té však před dvanácti lety přišel velký zlom v podobě naprostého vyčerpání. Co se Vám tou dobou honilo hlavou?
Ano, přišel skutečně nečekaný zlom, v době, kdy jsem ředitelovala čtyřhvězdičkový hotel. Tu práci jsem milovala. V té době jsem si myslela, že jsem na vrcholu své kariéry. Jsem ráda, že jsem se mýlila. Pak ale přišel okamžik, kdy jsem mohla přijít o život. V ten den mi lékaři dávali šanci na přežití 5 %. Možná to zní nadneseně, nicméně jsem ani na chvíli nepřemýšlela o tom, že by tomu mohlo být jinak. Cítila jsem, že přežiju. Vše nakonec dopadlo naštěstí dobře. Dnes jsem vlastně ráda za tento okamžik. Posunul mě dál. Tehdy jsem si uvědomila, že chci být více přínosná a nápomocná ve svém oboru a založila si firmu na základě impulsu okolí, které mě vnuklo tuto myšlenku.
Poté, co jste doslova přežila svou smrt, jste zjistila, že čekáte miminko. Jaké byly vaše mateřské začátky?
Zpomalila jsem, poznávala jsem nový svět s miminkem. Užívala jsem si aktuální přítomné prožívání, přístup k nejskrytějším a nejcitlivějším emocím. Bylo, a stále je, to parádní období. Být matkou je to nejkrásnější. Navíc, když vidíte své dítě spokojené. Moje dcera Sabinka byla moc hodná, a já jsem věděla, že se již nechci vracet jako ředitelka hotelu. Uvědomila jsem si svoje hodnoty, začala si vážit více i sama sebe.
Jak jste prožívala období těhotenství, měla jste strach? Přemýšlela jste, jak to všechno zvládnete?
Tak toto je moc krásná otázka. Měla jsem záhadně několik termínů porodu, nicméně jsem měla plánovaný císařský řez na první týden v září. Já jsem však poprosila tehdy v porodnici, zda bychom mohli o týden dříve, aby mi Sabinku vzali do školy jako srpnovou, ne jako zářijovou. Nakonec jsem rodila dříve. Na ten den si pamatuji naprosto přesně. Pomáhala jsem mému tátovi v jeho restauraci a vůbec nemyslela na to, že bych mohla rodit. Jedna paní, host, na mě celý večer koukala a k večeru mi řekla: „Já Vás celý večer pozoruji a vy do pár hodin budete rodit. Klesá Vám bříško.“ Usmála jsem se a pomáhala dál. O půlnoci, když jsem dojela domů, mi praskla plodová voda a najednou bylo vše jinak. Takže, já jsem do poslední minuty pracovala. Strach jsem neměla, nebyl čas jej vnímat. Já byla sama v tu chvíli vykulená a překvapená. Vždyť jsem měla rodit až v září… nebyl čas přemýšlet, jak to vše zvládnu.
Dnes je velká variabilita toho, kam umístit dítě do školky a školy. Jak jste si vybrala vy sama?
Naskytla se mi příležitost dát moji dceru do Montessori školky, byť jsem zpočátku vůbec o této alternativě neuvažovala. A jsem moc ráda, že jsem ji právě do Montessori školky a nyní i školy přihlásila.
V čem je Montessori jiné od klasiky?
Tyto školky a školy využívají metody „Learning by doing“. Dítě se naučí pracovat samo, vyhledávat si informace, ptát se a posouvat se přirozenou cestou. Montessori metoda se drží myšlenky, že jedinci jsou schopni vlastního rozvoje, a že mohou dosáhnout svého nejvyššího potenciálu, pokud jsou podporováni v prostředí, které je v každé fázi jejich vývoje přesně šito na míru jejich potřebám.
V dnešní době cítíme takový zvláštní tlak. Žena by měla být dobrá matka, měla by dobře vypadat, do toho by měla pracovat a vše stíhat s grácií. Vnímáte ten tlak také?
Žena by se měla umět vnímat. Podívat se na sebe do zrcadla, usmát se a nezapomínat na optimismus. Je nádherné mít dítě, vnímat jeho krůčky, kroky, pokroky a radovat se z jeho úspěchů. Tím, že jsme pozitivní, tlak nevnímáme. Ba naopak. Je to radost.
Jak posilovat sebevědomí u dětí? Jak vy podporujete svou dceru v tom, co dělá?
Do ničeho ji netlačím, nechávám jí prostor. Aby si na to přišla sama. Nenutím ji například do toho, že něco musí. A zrovna nedávno mi řekla po tenisovém zápase: „Mami, já hrála s těmi většími dětmi a musím říct trenérovi, aby mě naučil ty kraťasy. Bylo mi nepříjemné, že holky to už umí a já ne. A měla úsměv na rtech, kdy odcházela spokojená a lačná po dalších hrách.“ A to je přesně ono. Vyhodnotila sama, že chce být lepší. Objevila chtíč. V případě, že bych jí nutila a podporovala ji tím fixní myšlení, protože musí a dokazuje to jen mě, možná by už nehrála. Já ji však nechala, ať si ten smysl objeví sama. O to víc jí to bude bavit.
Návrat do práce po mateřské dovolené může být pro ženu někdy velký stres, často spojený s pocity nedostatečnosti a ujíždějícího vlaku. Může se na to žena nějak připravit?
Ano, ten pocit znám z vlastní zkušenosti. Sama jsem si na mateřské dovolené uvědomila, že by mi mohl ujet vlak. V té době jsem ředitelovala hotelu a uvědomila jsem si, že za dva roky by mohlo být vše jinak. A tak jsem se přihlásila na studium MBA, které jsem zakončila s červeným diplomem. Každý z nás si musí umět stanovit své hodnoty, priority a vyhodnotit je.
Dnešním trendem je být stále lepší, pracovat na sobě a neustále se někam posouvat. Co ale obyčejné užívání si přítomného okamžiku a spokojenost s aktuálním stavem věcí? Nežene nás naše touha po tom být stále lepší do začarovaného kruhu nespokojenosti?
Každý z nás se potřebuje zlepšit, ne proto, že bychom nebyli dost dobří, ale proto, že můžeme být LEPŠÍ!
Jak být stále lepším rodičem?
Křik nikdy ničemu nepomůže. Možná si myslíte, že zvýšení hlasu přidá vašemu sdělení na důležitosti, ale opak je pravdou. Jenom to dítěti přivodí úzkost. Navíc to vede k celkovému zhoršení vztahu mezi dítětem a rodičem.
Myslíte si, že české ženy umí využít plně potenciál otců? Že se muži plnohodnotně starají o rodinu?
Je to o dohodě, o kompromisu. Vždyť jsou na to přece dva, jsou rodina. Ženy nevyužívají plně potenciálu otců, raději si kolikrát vše zařídí samy. A to je špatně. Zapojme do chodu i tatínky. V některých případech kolem mě je to pouhá pohodlnost mužů. Ženy, objevte s nimi kouzlo toho malého broučka, který žije s vámi. Já jsem svého manžela zapojila a kolikrát deleguji z auta, aby nezapomněl na trénink tenisu, nebo golfu či angličtiny. Hodně mu pomáhá moje mamka, která ale ještě současně pracuje v mé firmě jako General Assistant.
Co říct závěrem?
Je třeba mít neustále pozitivní mysl, umět se dobít. Relaxujte, smějte se, užívejte si každého možného okamžiku. Nezabývejte se zbytečnostmi, vnímejte svůj den pozitivně, radujte se i z maličkostí. I když jsem pracovně velmi vytížená, tak to neznamená, že bych tím nějak šidila rodinu. Ve většině případů se každý den vracím domů, i za cenu například 600 km na otočku. Jen proto, abych se mohla věnovat Sabince každou minutku. Práce jde stranou.
Máte nějaké doporučení pro naše čtenářky, jak si užívat mateřství a zároveň se nevzdávat vyhlídek na kariéru? A jak utnout výčitky, že nejsem dost dobrá matka, když se chci věnovat i kariéře, ať už jsou důvody k tomu jakékoli?
Rozdělte si svůj čas tak, abyste neměly důvod mít výčitky. Je to jen o Vás, Vaší mysli. Pozitivní myšlenky vytvářejí pozitivní pocity a přitahují pozitivní věci do života.
Zdroj: Kateřina Staňková, Innspirace, Matka a Dítě
