Winifred Williamsová se narodila 23. 6. 1897 v anglickém Hastingsu novináři Johnu Williamsovi a jeho manželce Emily. Ve věku dvou let osiřela a byla vychovávána v několika domovech, až ji v deseti letech adoptovala vzdálená německá příbuzná její matky, Henrietta Karopová a její manžel, Karl Klindworth, hudebník a přítel Richarda Wagnera.
Bayreuthský festival byl považován za Wagnerův „rodinný podnik“ a jeho řízení mělo přejít z otce Richarda na jeho syna Siegfrieda (1869 – 1930), který byl tajný bisexuál a o manželství projevoval pramalý zájem. Zato ve Winifred viděli Karopovi, pokud jde o festival, potenciál do budoucna. Proto byla v roce 1914 zorganizována schůzka tehdy sedmnáctileté Winifred s víc jak dvakrát tak starým Siegfriedem, kterému tehdy bylo 45 let.
Winifred se do něj (kupodivu) bezhlavě zamilovala a 22. 9. 1915 se slavila svatba. Čekalo se, že uzavřením manželství skončí Siegfriedovy homosexuální vztahy a s tím i související skandály a narodí se dědici, kteří v budoucnu řízení rodinného podniku převezmou. A to se také začalo naplňovat. Po sňatku se narodily v rychlém sledu za sebou čtyři děti: Wieland (1917 – 1966), Friedelind (1918 – 1991), Wolfgang (1919 – 2010) a Verena (1920 – 2019).
V roce 1923 se Winifred setkala s Adolfem Hitlerem, který byl velkým milovníkem Wagnerovy hudby. Když byl uvězněn za svou roli v mnichovském „pivním puči“, Winifred mu posílala balíčky s potravinami a psací potřeby, především papír, který Hitler, možná, použil k napsání své knihy „Mein Kampf“. Koncem 30. let pracovala jako jeho osobní překladatelka během jednání s Británií.
Přestože Winifred pojilo s Hitlerem věrné přátelství, vždy popírala, že by někdy podpořila nacistickou stranu. Domov Wagnerů se v každém případě stal Hitlerovým oblíbeným útočištěm a jejich vztah začal být po Sigfriedově smrti tak důvěrný, že se v roce 1933 vynořily zvěsti o jejich blížícím se sňatku. Hitler prý Winifred dokonce údajně dvakrát požádal o ruku, ale byl odmítnut. Winifred totiž byla toho názoru, že žena jejího postavení, tj. řídící nyní místo Siegfrida Bayreuthský festival, potřebuje za manžela muže s vyšším společenským postavením.
I tak ale Hitler později poskytl festivalu státní dotaci, osvobodil ho od daní a starostlivě se zajímal o Winifrediny děti – konečně byla to vnoučata jeho milovaného skladatele. Wagnerovy děti byly přitom povzbuzovány, aby Vůdci říkaly „strýček Adolf“ nebo jeho přezdívkou „strýček Wolf“.
Winifred pochopitelně nežila ve vzduchoprázdnu. Údajně byla „znechucena“ Hitlerovým pronásledováním Židů a několikrát si na něm vyžádala výjimky pro určité osoby, které měly být v Německu zavřeny či přímo zlikvidovány. Podle jejího vnuka Gottfrieda (*1947) ale nikdy nepřiznala, že v oněch letech chybovala. A Hitlerovi zůstala v duchu opravdového přátelství, věrná i po jeho smrti. Poněkud záhadně ho nadále nazývala „USA“ čili „Unser Seliger Adolf“ (náš blahoslavený Adolf).
Stejně jako on i Winifred hluboce vyznávala německé nacionalistické hnutí, věřila v nadřazenost nordické rasy a na stát, který není založen na náboženské ideologii. Po pádu Třetí říše před soudem uvedla, že s Hitlerem neměla intimní styk, ale bez trestu nevyvázla. Byla odsouzena ke 450 dnům zvláštních prací, ke ztrátě 60 % majetku a vedení Bayreuthského festivalu musela předat svým synům Wielandovi a Wolfgangovi. V 50. letech se stávala hostitelkou bývalých prominentů nacistického Německa a vdov po nich, např. Emmy Göringové, Ilse Hessové nebo režiséra Karla Rittera. Zemřela ve věku 82 let 5. března 1980 a je pohřbena v Bayreuthu.
Do jejího vnitřního světa by nám pomohla proniknout korespondence, kterou s Adolfem Hitlerem vedla 20 let a kterou nyní vlastní její vnučka Amélie (nar. 1944). Zveřejnění dopisů, které by zřejmě poodhalily nejedno tajemství, je však podmíněno souhlasem celé rodiny.
