Raymond „Ray“ Albert Kroc (5. října 1902 – 14. ledna 1984 ) přišel k McDonald´s vlastně až v závěru své profesní kariéry, ve svých 52 letech. Kromě jiného je tak nejlepším důkazem toho, že nikdy není na nic pozdě. Pravdou ale je i to, že v té době už měl nasbírané četné zkušenosti, které v tomto svém největším celoživotním podniku „jen“ zúročil.
Narodil se v rodině českého emigranta Aloise Kroce (1879 – 1937 ), který pocházel ze Stupna ležícího asi 16 km od Plzně (i když jiné zdroje hovoří také o sousední vesnici Břasy na Plzeňsku) a byl prvorozeným synem Františka Kroce, hostinského v Horním Stupně č. 53, a jeho manželky Barbory rozené Hákové pocházející z Radnic. Český původ měla i Raymondova matka Rose Mary Hrachová. Alois Kroc dokázal v USA během 20. let nahromadit značné jmění, ale přišel o ně během krachu na newyorské burze o tzv. Černém pátku 24. 10. 1929.
Raymond Kroc v mládí vystřídal řadu zaměstnání a během první světové války, kdy mu bylo 15 let, zfalšoval údaje o svém věku, aby mohl nastoupit k Červenému kříži jako řidič sanitky. V armádě se mimo jiné potkal s Waltem Disneyem, který učinil totéž, a oba muži se potom stýkali i nadále. Na frontu se však Raymond už nedostal, protože po vstupu USA do válka tento světový konflikt brzy skončil.
Během Velké hospodářské krize ve třicátých letech Ray Kroc procházel různými zaměstnáními, prodával papírové kelímky, pracoval jako realitní agent na Floridě a někdy hrál v kapele na klavír. Poté sedmnáct let cestoval po celých USA jako prodejce multimixérů na mléčné koktejly pro firmu Prince Castle. Ta patřila Earlovi Princeovi, který vynalezl úplně nový typ mixéru.
V roce 1953 Kroce zaujalo, že bratři Richard a Maurice McDonaldové si do své restaurace v San Bernardinu v Kalifornii objednali osm jeho mixérů. Chtěl podnik vidět na vlastní oči a když se tak stalo, byl jednoduše ohromen. Věděl, že v podniku se prodává rychle občerstvení včetně hamburgerů, ale hamburgerové restaurace v té době stávaly obvykle u silnic a jejich hlavní klientelu představovaly motocyklové gangy a rebelující mládež. Kroc je viděl takto: „Podle mého hamburgerové restaurace nejsou nic jiného než jukeboxy, telefonní automaty, zakouřené místnosti a kluci v kožených bundách. Nechtěl bych vzít svou ženu na takové místo a ani bych ji nevzal“.
U bratrjů McDonaldových to však bylo něco úplně jiného. Jejich restaurace byla čistá, moderní, mechanizovaná a personál profesionální a dobře upravený. Kroc byl fascinován systémem práce, který McDonaldové vymysleli, ale měl nápad, jak jej ještě vylepšit. Oslovil je tehdy, ve svých 52 letech, s nabídkou, že obchodně vstoupí do jejich podniku a zavede v něm obchodní model, který měl již dávno promyšlený. Místo zakládání poboček bude prodávat licence k jejich založení, tzv. frančízy, tedy poskytne místním podnikatelům značku McDonald´s a know-how firmy a za to bude dostávat určité licenční poplatky, resp. podíl ze zisku dané frančízy. Díky tomuto modelu McDonald’s brzy vytvořil největší restaurační řetězec v USA. Druhým klíčovým Krocovým rozhodnutím bylo, že zavrhl tehdy oblíbené hot dogy (párky v rohlíku) a vsadil na hamburgery s mletým masem, v nichž viděl budoucnost.
Krátce poté poslal Kroc dopis Waltu Disneyovi s nabídkou otevřít v Disneylandu jednu restauraci McDonald´s. Walt chtěl však zvýšit cenu hranolků z 10 na 15 centů, což by mu umožnilo vytvořit zajímavější zisk. Kroc to však odmítl s tím, že ceny musí být ve všech restauracích stejné, aby se zákazníci necítili různými cenami poškozeni. A tak byl Disneyland otevřen bez restaurace McDonald´s. Zachování jednotných cen za zcela identické produkty v celém síti frančíz se později stalo takovým fenoménem, že vznikl tzv. Big Mac index životní úrovně sestavený podle toho, jak dlouho musí v té které zemi člověk dlouho pracovat, aby si mohl koupit tento hamburger. V Japonsku to je třeba 9 minut, u nás 30.
Proběhl festival pivo a burger! Zakousnout jste se mohli do šťavnatého burgeru na Karlínském náměstí
V začátcích svého působení u McDonald´s si Kroc představoval, že bude zřizovat jeho provozovny ne v centrech měst, ale v příměstských oblastech, aby si sociálně slabší lidé mohli po práci dojít na levné, ale přitom kvalitní jídlo. Restaurace proto měly být průběžně a důkladně udržovány v čistotě, personál měl být čistě oblečený, řádně upravený a vstřícný k dětem. Jídlo mělo mít přesně stanovenou skladbu a jednotlivé restaurace se nesměly nijak odchylovat od stanovených receptur a specifikací. Kroc také trval na tom, že se s ničím nesmí plýtvat, každá nádoba na koření musela být čistá, aby chuť výrobků byla ve všech restauracích stejná, a že v žádném McDonald´s nesmí být automaty na cigarety a hrací automaty.
V roce 1961 dospěla situace tak daleko, že Kroc se s bratry McDonaldovými domluvil, že od nich za 2,7 milionu koupí celou firmu. Cena byla stanovena tak, aby každý z bratrů dostal po zdanění jeden milion dolarů. Roku 1963 McDonald´s pokořila hranici miliardy prodaných hamburgerů za rok. V roce 1966 vstoupila na newyorskou burzu. Rok nato, po vybudování více než 700 restaurací v USA, Kroc založil první dvě provozovny mimo Spojené státy – v Kanadě a Portoriku.
Během 60. let se pochopitelně objevila vlna nových řetězců rychlého občerstvení, která kopírovala McDonald´s model, včetně Burger King, Burger Chef, Arby´s, KFC a Hardee´s. Kroc hovořil o konkurenci s nadhledem a s opovržením zároveň, když prohlásil, že nenabízejí stejnou kvalitu potravin, služeb, přijatelných cen nebo hygieny jako se standardem u McDonald´s.
Aby tento standard zůstal zachován, Kroc udržoval původní výrobní linku „Speedee Service System“ (rychlosystém) pro přípravu hamburgerů, kterou zavedli bratři McDonaldové už v roce 1948. Odmítl také dosáhnout snížení nákladů přidáním sojových bobů do hamburgerových placiček a trval i na tom, že zákazníkům, jejichž objednávky nebyly vyřízeny správně, nebo museli na své jídlo čekat víc než pět minut, se vrátí peníze.
Kroc se jako zámožný člověk angažoval i v politice. Nepřekvapí, že byl po celý svůj život republikánem, pevně věřil sám v sebe a neústupně se postavil proti Rooseveltovu programu „New Deal“ (1933 – 1935). V roce 1972 vyvolal velkou polemiku, když daroval 225 000 dolarů na volební kampaň Richarda Nixona. Zvláště demokratický senátor Harrison Williams ho tehdy vinil z toho, že tímto darem chce ovlivnit Nixona, aby vetoval plán o minimální mzdě, který v té době projednával Kongres.
Když v roce 1974 Kroc odstoupil z vedení firmy, chtěl si udělat radost a zakoupil baseballový tým San Diego Padres. Vzhledem ke své proslulé věčné nespokojenosti a pedantismu byl záhy tak nespokojen s výkony hráčů, že svůj klub raději předal svému zeti.
Krocovým životem se však táhl i jeden velký černý stín, celoživotní přílišná náklonnost k alkoholu. Ve svých 75 letech se nad ním pokusil zvítězit a podstoupil protialkoholní léčení. Šest let poté zemřel na srdeční selhání v nemocnici v San Diegu v Kalifornii. Za zmínku v té souvislosti stojí, že jeho třetí manželka, Joan Beverly Krocová (27. 1. 1928 – 12. 10. 2003) v rámci své rozsáhlé a pestré charitativní činnosti v roce 1976 podpořila „Operaci Cork“ jejímž cílem bylo informovat lékaře a další zdravotníky o nebezpečích alkoholismu.
Krocem nastavený frančízový systém byl (a je) tak úspěšný, že dnes ve světě funguje téměř 38 000 provozoven McDonald´s, z toho 98 u nás, a časopis Time zařadil Raymonda Kroce, Američana českého původu, mezi 100 nejdůležitějších osob 20. století.
