Cihelna v Boubíně na Klatovsku čelila v roce 2020 demoličnímu výměru. Dnes je z ní opravená kulturní památka s fungující technologií výroby cihel a nominací na letošní cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Za změnou stojí místní zemědělec Miroslav Boček, který areál koupil před šesti lety původně jako úložiště pro zemědělskou techniku.
Boček opravil tři památkově chráněné objekty: cihlářskou pec se 17metrovým komínem, strojovnu a sušárnu. Celkové náklady dosáhly 4,6 milionu korun, přičemž zhruba polovinu pokryly dotace ministerstva kultury a Plzeňského kraje. Klíčová byla také svépomocná práce, bez níž by obnova přišla na více než deset milionů. „Třeba všechno dřevo je z našeho lesa,“ řekl Boček.
K cihelně se dostal poněkud neobvyklou cestou. Původní majitel ji dvacet let odmítal prodat komukoli, ale Bočka znal odmalička. „Nechtěl ji prodat. Ale mě znal odmalička, dědu i mámu,“ popsal farmář okolnosti koupě. Tehdy ještě netušil, co ho čeká. „Nevěděl jsem, že to budu takhle rekonstruovat, to vyplynulo až z postupných oprav. Tehdy jsem ale netušil nic o stavebnictví. Ale nakonec jsem za to rád, protože mě to chytlo.“
Současná podoba areálu pochází z roku 1936, přičemž obvodové zdi dvoukomorové pece a některé kůlny sahají až do let 1860 až 1870. Výroba cihel zde skončila v roce 1985, poté areál chátral. Navíc v roce 1983 cihelna vyhořela, což paradoxně mohlo přispět k zachování dřevěných konstrukcí. „A možná i ty očouzené trámy díky tomu vydržely,“ řekl Boček.
Technický dozor stavby Bohuslav Nováček popsal nález uvnitř jako překvapivý. Stroje, lisy, kráječe i podavače byly podle něj zachovalé prakticky jako nové, jako by byly zakonzervované. Památkáři o jejich existenci zpočátku ani nevěděli, protože v cihelně panoval takový nepořádek. Spuštění celé technologie bylo přitom jedním z cílů obnovy.
Kanceláře a kůlny byly po dohodě s ministerstvem kultury z památkové ochrany vyjmuty a přestavěny pro potřeby farmy. Vnější podoba budov zůstala zachována, změnila se jen vnitřní dispozice krovu kvůli průjezdu zemědělské techniky.
Celý 1,2hektarový areál, který tvoří z velké části vytěžené hliniště, je veřejně přístupný bez oplocení. „Chceme, aby tam chodila veřejnost. Je to u silnice, přístupné, není to oplocené. Cihelna do přírody pasuje,“ uvedl Nováček. Památkáři hodnotí areál jako mimořádně cenný a v dnešní době již velmi vzácně dochovaný doklad tradiční cihlářské výroby menšího rozsahu. Bočkovi nyní zbývají už jen drobné dokončovací práce, jako je úprava venkovních komínových tahů.
Zdroj: autorský text / ČTK
