A ty se tam prý jen tak povalují v písku. Jen se tam dostat, nahrabat si a rychle pryč! Málokdo z nich však dokáže tento jednoduchý záměr opravdu uskutečnit.
Původní obyvatelé těchto končin, indiáni z kmenů Tlingit a Tagiš žili až dosud polokočovným způsobem života, živili se hlavně lovem a rybolovem a pokud se zajímali o nugety, tj. kousky čistého kovu, tak ne o zlaté, ale o měděné. Před příchodem Evropanů s nimi úspěšně obchodovali s kmeny žijícími jižněji, zlato však považovali za bezcenné.
Situace se začala pomalu měnit až s častějším využitím dvou původně indiánských obchodních stezek nyní pojmenovaných Chilkoot Trail a White Pass Trail, spojujících pobřeží Aljašského zálivu s vnitrozemím. Po nich se lovci a prospektoři dostali až k řece Yukon, kde jeden z nich, Ed Schieffelin, nalezl roku 1883 první ložiska zlata a koncem osmdesátých let 19. století se těžbou zlata v údolí řeky Yukon živilo několik set horníků roztroušených v malých důlních městečkách. Největší „město“ v této oblasti, Circle City, založené roku 1893, mělo v roce 1896 asi 1200 obyvatel a vzhledem k jeho vybavenosti nejen hotely a saloony, ale také operou, školou a knihovnou, se mu začalo přezdívat Paříž Aljašky. Zlatokopové si v té době k svému zatím nepříliš výnosnému řemeslu často „přivydělávali“ ještě lovem a obchodem s místními indiány.
Radikální zlom v životě Circle City a celého kraje nastal 16. srpna 1896. Toto datum se navždy zapsalo do dějin jako den, kdy na Aljašce propukla zlatá horečka. Začala nenápadně. Americký prospektor George Carmack, jeho manželka Kate, původem z kmene Tagišů, její bratr Skookum Jim a jejich synovec Dawson Charlie se na základě návrhu dalšího prospektora, Roberta Hendersona, rozhodli prozkoumat Králičí potok, jeden z přítoků řeky Klondike. A zjistili, že množství zlata na Králičím potoce, nyní přejmenovaném potok Bonanza, bylo jedním slovem ohromné.
Do Vánoc zpráva o tomto úžasném nálezu doputovala do Circle City a 15. července následujícího roku do San Francisca, když tam po zimě z Klondiku dopluly první dvě lodě s úspěšnými zlatokopy a jejich zlatem. Bylo ho tehdy za 1 139 000 dolarů, tj. dnes za víc než 1 mld. USD. O dva dny zpráva o zlatě na Klondiku pronikla do Seattlu a opačným směrem začaly okamžitě putovat davy lidí toužících po stejně závratném bohatství.
V drtivé většině šlo o méně majetné muže, kteří neváhali pro vidinu zlata neprodleně opustit své rodiny a dosavadní zaměstnání. Nechyběli mezi nimi ale ani ti bohatí, kteří zavětřili víc než zajímavou podnikatelskou příležitost. Celkem se na sever během následujícího roku vydalo na 100 000 lidí včetně asi 8000 odvážných žen.
Takový nápor nemohla na zdroje chudá Aljaška pojmout, což si záhy uvědomily i kanadské úřady, na jejichž území se cílové město novopečených zlatokopů, Dawson založený v lednu 1897, nachází. Existovaly pouze dva způsoby, jak se do něj dostat. Zdlouhavě plout celou cestu lodí proti proudu řeky Yukon anebo se vydat částečně po souši přes Chilkoot nebo White Pass Trail. Většina volila tuto druhou trasu a na ní rychlejší, i když náročnější přesun po Chilkoot Trail s nejvyšším bodem v Chilkootském průsmyku (1067 m. n. m.)
Tam na ně ovšem čekala kanadská hraniční hlídka, která před vstupem na kanadské území kontrolovala, zda má každý zlatokop s sebou roční zásobu potravin a další předepsané vybavení, bez kterého neměl v této nehostinné krajině šanci přežít zimu. Celkem šlo asi o tunu potravin a různého vybavení, které museli zlatokopové „nějak“ dostat až do Dawsonu, což barvitě popisuje nejslavnější účastník této anabáze Jack London (12. ledna 1876 – 22. 11. 1916).
Jenže jak rychle zlatá horečka začala, tak rychle i skončila. Již v srpnu roku 1898 se našlo zlato u jezera Altine a o rok později u Nome, takže zlatokopové opustili Yukon a vydali hledat štěstí tam. Zatímco v roce 1897 se počet obyvatel Dawsonu odhadoval na 40 000, v roce 1902 klesl na 8000. Dnes v něm žije kolem 1300 stálých obyvatel a hlavním zdrojem jejich příjmů již není zlato v řekách, ale „zlato“ v kapsách turistů, kteří sem hojně míří.
