Rozhodla jste se přeplavat průliv La Manche. Jak vás to napadlo?
Když jsem se připravovala na bakalářskou práci, věděla jsem, že chci psát o plavání. A hledala jsem proto téma. Načítala jsem si informace o dálkovém plavání a narazila při tom na příběhy lidí, kteří přeplavali La Manche. Chvíli jsem ten nápad nechala zrát a potom se rozhodla, že to je ono! Až poté se zrodila myšlenka zkusit si průliv sama přeplavat.
Váhala jste? Je to odvážný nápad!
Váhala, to určitě a hodně. Díky té bakalářce jsem měla načteno hodně knížek, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí a díky tomu se mohla rozhodnout. O plavbě jsem začala přemýšlet před pěti lety, plánovat a připravovat se jsem začala před třemi lety. Plavání přes La Manche není možné uspěchat, už jen proto, že si plavec musí zamluvit služby lodivoda, a to se musí udělat několik let předem. Povinná je také lékařská prohlídka, sháním peníze a musela jsem také absolvovat šestihodinovou plavbu ve vodě, která teplotně odpovídá. To je povinné kvůli ověření, že jsem schopná plavat, nemohou si dovolit pustit do vody nějaké zbrklé plavce. V červenci jedu ke známým na jih Anglie, kde budu trénovat, tou dobou tam má voda těch 16 stupňů. Tam si také vyzkouším občerstvování během plavání. Je to slaná voda, musím zjistit, co mi sedí. Nesmím zapomenout na to, že se během plavby nesmím nikdy zachytit lodi, ani při jídle a pití.
Překvapilo vás něco o plavání přes La Manche?
Především teplota vody. Nečekala jsem totiž, že může být voda v moři takhle strašně studená. Má průměrně 16 stupňů, domnívala jsem se, že to bude teplejší. Ale ani to mě neodradilo.
Máte představu, kolik času vám plavba zabere?
Chtěla bych to „dát“ za patnáct hodin.
Jaká jsou největší úskalí plavby?
Určitě je to podchlazení. Když se člověku nedaří a plave pomalu, mohou mu to ještě zkomplikovat proudy, zanáší a plavec toho uplave mnohem víc. No a rizikem je i mořská nemoc. Ale s tímhle vším jsem smířená, pět let o tom sním a nenechám se ničím zastrašit.
Trénink osmkrát týdně
Jak trénujete?
Trénuji šestkrát až osmkrát týdně a postupně přidávám. Týdně uplavu kolem 20 kilometrů, La Manche je vzdušnou čarou 33 kilometrů.
Když jste svůj plán oznámila doma, co vám na to řekli?
Rodiče měli radost, oni jsou totiž stejní blázni jako já. Pravda je, že trochu strach mají babičky. Maminka jede se mnou, táta mi bude fandit z domova. V týmu mám ještě dvě sestry, jedna mi bude každou druhou hodinu pomáhat tím, že bude plavat se mnou, to je povolené. Druhá ségra je zdravotní sestra, takže ta mi bude jistit zdravotní péči. V týmu bude i můj bratr, který bude dělat anglickou „spojku“ mezi lodivodem a rozhodčím. A chybět nebude samozřejmě ani můj přítel. Tým mi bude podávat jídlo, budou mě také průběžně informovat, jak na tom jsem, jestli mám přidat a podobně. Na lodi ještě pojede rozhodčí z asociace, který bude dohlížet na to, aby vše proběhlo podle pravidel.
Co budete jíst?
Jídlo musí být co nejvíc tekuté, dopřát si můžu třeba i banány. Musím to sníst rychle, nemůžu se zastavit a jíst, protože bych rychle prochladla.
A v čem budete plavat?
Podmínky jsou takové, že můžu mít jen obyčejné plavky, žádné vylepšené přes ramena nebo pod třísla, žádné rukávy a nohavičky, žádné speciální plavky nebo neopreny.
Za sebou má dvacet kilometrů
Vy nejste žádný plavecký začátečník, plavání je váš velký koníček.
Plavu už od základní školy, ale naučila jsem se to jako hodně malá holka. Naši jsou sportovci, jsme čtyři sourozenci a odmalička jsme plavali. Proto když jsem si vybírala zaměření studia, byl sport jasnou volbou. Věnuji se i dálkovému plavání, to spočívá v tom, že se plave kilometr, tři, pět a deset, patnáct a dvacet. To jsou nejčastější vzdálenosti. Já jsem už plavala dvacet kilometrů.
Ke sportu máte blízko, kromě toho ale učíte i matematiku. Pomáhala vám i ta při plánování plavby?
To ano, nějaké propočty mi hlavou probíhají. Ale mám takový zvyk, že když plavu, počítám u toho. Třeba mocniny. Spojuji obě svá zaměření do jednoho.
Jak jsou na tom podle vašeho názoru učitelky ze základní školy děti s plaváním?
Myslím, že velmi dobře, alespoň co já mohu posoudit podle dětí, s kterými chodíme do bazénu. Když jsem chodila na vysokou, setkala jsem se s dětmi, které se vody bály, bylo jim nepříjemné namočit si obličej, obávaly se položit na hladinu. Ten strach je nepříjemný. Přitom umět plavat je strašně důležité, a to ze dvou důvodů. Plavání je skvělé kompenzační cvičení, je to oboustranná zátěž, a to je v dnešní době, kdy jsou lidé zaměření na jednu stranu, důležité. A druhý důvod je bezpečnost, kdo umí plavat, může si v některých situacích zachránit život.
Když jste psala bakalářskou práci, který český plavec přes La Manche vás zaujal nejvíc?
Pochopitelně to byl příběh Františka Venclovského. Byl první Čech, který průliv přeplaval, přitom nikdy do té doby neviděl moře! Navíc mu dlouho nebylo umožněno se o to pokusit a první pokus se mu potom nepodařil. Jeho plavecký příběh je opravdu velký příběh. Cítím v něm velké odhodlání, cílevědomost, touhu to dokázat.
Jaký je vůbec rozdíl mezi vodou v moři a třeba v bazénu?
Rozdíl je to velmi zásadní. Slaná voda více nadlehčuje tělo a víc také odírá kůži. Stává se to samozřejmě i po delší době v bazénu, ale ve slané vodě trpí podpaží, třísla, krk. Proto se plavci musejí důsledně mazat. A ono vůbec, když vám cákne do obličeje nebo do pusy voda v bazénu nebo v rybníku, otřepete se a jedete dál, ale slaná voda příjemná není.
Musí to vyjít!
Počítáte s variantou, že plavbu nedokončíte, že to budete muset vzdát?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nenapadlo. Ale potlačuju to a doufám prostě, že to vyjde.
Fandí vám děti?
Mám radost, fandí mi nejen děti, ale i kolegové a vedení školy a to je příjemný pocit. Paní ředitelka dokonce vyhlásila sbírku, která mi má pomoci splnit můj sen. Plavba totiž vyjde na dvě stě tisíc a to opravdu není málo peněz. Pokud by mi někdo chtěl přispět, budu ráda, učinit to lze díky transparentnímu účtu, který mám založený. Velmi mě dojalo, že mi dětský parlament naší školy přidělil část výtěžku z naší školní vánoční akademie.
Pokud uspějete, co se bude dít dál?
Úspěšní plavci dostanou certifikát a budou zapsáni na seznam těch, kteří La Manche zdolali. Ráda bych se k nim připojila.
