První výron semene zažil v šestnácti letech, když sexuálně napadl svou vrstevnici. Po několika podobných útocích, které vyvrcholily pokusem o znásilnění, se ho rozhodli lékaři vykastrovat. Jenže jeho sexuální pud zcela nevyhasl a naopak v něm vrostla nenávist vůči ženám. A ta ho dovedla až k brutální vraždě penzisty v hodkovičském lesíku.
Primitivní sadista Antonín Vorel s IQ 76 na hranici debility netušil, jak na ženy. Chlapi v hospodě mu poradili, ať si prostě nějakou vyhlédne, řekne jí, „že si chce zapíchat“, a je to. A Vorel, jako mentálně tupá osoba, jak ho později označili znalci, se jejich radami začal řídit. Jenže to nefungovalo.
Ženy se jeho útokům, kdy se o ně třel obnaženým přirozením nebo se je později snažil znásilnit, bránily a on skončil ve vězení. A když na ně po propuštění zkoušel opět totéž, lékaři mu navrhli, ať podstoupí kastraci. A osmnáctiletý Vorel, kterého v tomto kroku podporovala i jeho matka, nakonec souhlasil. I když vyšetřovatel Jiří Markovič, který ho později dopadl, si myslí, že možná ani nevěděl, co ho to vlastně čeká.
Zmatená seniorka
A stejně to nepomohlo. V jeho případě totiž mladé tělo zareagovalo na kastraci zvýšenou produkcí hormonů nadledvinkami, a tak k úplnému vyhasnutí pohlavní touhy nedošlo. Po operaci sice nebyl celý rok schopen erekce, pak ale viděl francouzskou detektivku o maniakovi vraždícím ženy, a znovu byl pohlavně vzrušený. A za dalších pět let vraždil.
Jeho obětí se hrou osudu stala čtyřiašedesátiletá Marie Jandová, která do Hodkoviček, kde mu zkřížila cestu, zabloudila úplnou náhodou. Před nedávnem se totiž přestěhovala ze Smetanova nábřeží, kde žila desítky let, na Jižní město. A pořád si nemohla zvyknout na komplikované dopravní přestupy z Lucerna Baru na Václavském náměstí, kde si k důchodu přivydělávala jako salátářka.
Například dozorčí ze stanice metra Kačerov si ji tu noc dobře zapamatovala – vypadala totiž velice zmateně, ale když jí poradila správnou cestu, nakonec se stejně vydala opačným směrem. Jandová se pak vyptávala na cestu i v nočním autobuse, ale i když jí několik spolucestujících radilo, nedokázala jejich dobře míněné rady využít. A když pak vystoupila na konečné v Hodkovičkách, čekal tam na ni její vrah.
Vybil si na ní svůj vztek vůči ženám
Stál tam spolu se svým společníkem Václavem Petráněm, a když si všimli seniorky, která po výstupu z autobusu nezamířila k žádnému z okolních domů ale naopak do lesa, vydali se za ní s tím, že ji oloupí o peníze.
U hráze Zátišského rybníka ji Petráň omráčil úderem klacku do hlavy a její bezmoc vyvolala ve Vorlovi agresi i vzrušení. Zardousil ji a začal do ní bodat, celkem ji uštědřil 34 ran nožem. Když kriminalisté na základě pitvy poznali, že vrah útočil až na mrtvou či umírající oběť, začali předpokládat, že musí hledat nebezpečného devianta se sadistickými a nekrofilními sklony.
A právě v databázi nebezpečných sadistů objevili i jméno Antonína Vorla a brzy zjistili, že na inkriminovanou noc nemá žádné alibi. Vorel se jim během výslechu nakonec k činu přiznal a vyšetřovatelům popsal, že když viděl krev, tak se mu prý udělalo dobře, a bodáním, že se mu ulevilo. „Měl jsem vztek na ženské, na všechny ženské, že mě kvůli nim vyoperovali,“ řekl jim Vorel.
Později začal vypovídat také o Petráňovi, prý se o něm nejdřív bál mluvit, aby se mu nepomstil. Toho ale muži zákona nikdy nedopadli a podle Markoviče je možné, žeVorel si jeho spoluúčast na vraždě zcela vymyslel. Mimo jiné i proto, že sexuální vrazi v drtivé většině případů páchají své skutky osamoceně.
Vorel dostal nejprve trest smrti, ale později mu byl trest zmírněn na 25 let odnětí svobody. Poté dožil v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Jeho případ posloužil tvůrcům krimi seriálu Malý pitaval z velkého města k epizodě Kuchařinka z roku 1984, kde nešťastnou seniorku Jandovou ztvárnila Jiřina Štěpničková a ve vedlejší roli všímavé svědkyně se blýskla Iva Janžurová.
