Byla jednou jedna rodinka a ta neměla tatínka.
Neměla ani maminku.
A neměla ani žádné děti.
Jedou dva cyklisti po silnici. Jeden z nich zahne doleva. A ten druhý má taky žlutý tepláky.
Chcete říct placatej vtip?
Chlap přejetej parním válcem.
Je to bílé a je to na stromě. Co to je?
Je to lednička. A víte, proč tam je?
Protože je moje a já si s ní můžu dělat co chci.
Sedlák přijímá nového kočího:
„A rozumíte koním?“
„Proč? Něco říkali?“
Rozhovor:
Tak co?
Tak nic
Tak slez
Tak jo
Je to žluté a dělá to rámus jak cip. Co to je?
Bagr skáče přes švihadlo.
Co zastaví padání vlasů?
Podlaha.
Jak tak jdu po prérii, co nevidím. Bizon.
Podívám se líp a opravdu ho nevidím.
Sadistická rodinka jede na nedělní výlet autem. Vyjedou, ujedou dva kilometry, do cesty jim vběhne zajíc, tatínek šlápne na plyn a přejede ho. Všichni v autě radostně výskají, jak se mu to povedlo. Jedou dál. 50. kilometr. Do cesty vběhne srna, tatínek zrychlí a je na maděru. Všichni se opět radostně smějí, děti tleskají. 80. kilometr. Předjíždějí náklaďák naložený ocelovými pláty, vtom jedna deska spadne na auto, rozpůlí ho a tatínkovi uřeže hlavu. Všichni se smějí, jen nejmenší pláče. „Proč brečíš?“, ptá se ho maminka. „Když já to neviděl…“
Tak z toho se nevykroutím, řekla žárovka a praskla.
Pasou se dvě krávy na louce, jedna zvedne hlavu a řekne: BUUUUU.
A druhá: No zrovna jsem to chtěla říct.
Co říká jedna zeď druhé zdi?
Potkáme se na rohu.
Zdraví se dva neviditelní a říkají: Už jsme se dlouho neviděli.
Na pustém ostrově ztroskotají dva muži a jedna žena. Po měsíci říká jeden muž druhému: Už mám těch prasáren dost, zabijeme ji! Po měsíci říká zase jeden druhému: Už mám těch prasáren dost, zakopeme ji! Po dalším měsíci zase: Už mám těch prasáren opravdu dost, vykopeme ji!
Jde děda po ulici a vidí, jak se z okna dívají takoví oškliví lidé. Děda na ně volá: „Vy ale vypadáte!”
A lidi vypadali.
„Včera zase nepřišla pošta!” zlobí se paní Dejmalová.
„Nesmíte na ni být tak tvrdá,” chlácholí ji sousedka. „Chtěla bych vidět vás, jak by se vám chodilo, kdybyste byla několikatunová budova.”
Jde jeptiška po poušti a spadne na ni balkon.
Hodil držku a už ji nenašel.
Vejde muž s kufříkem do vlaku a vidí, že všechno je obsazené. Tak se prochází, až vidí, že v jedné kabince u tří krásných žen je volné místo. Tak tam jde a zeptá se jich, jestli si může přisednout. Ony souhlasily, a tak chlap vejde a odloží si kufřík.
Po chvíli se začnou ženy nahlas bavit, až chlap řekne, jestli by nemohly být trošku tišší, protože mu vzbudí pinďuláka. Utišily se a za chvíli jedna otevřela okno. Chlapík zase povídá, jestli by nemohla okno zavřít, protože mu prochladne v kufříku pinďulák. Tak okno zavřela. Pak se chlap ptá, jestli by mu pohlídaly pinďuláka, protože si jde odskočit. Ony souhlasily a chlap odešel.
Jakmile se za ním zaklaply dveře, ženy se začly ptát jedna druhé, jestli náhodou neví, co je to ten pinďulák. Žádná neví, tak se dohodnou, že se do toho kufříku podívají. Tak ho otevřou a tam… pinďulák!
Jde chlap po poušti a potká babku, zakřičí na ni: „Babo, uhni!”
A baba uhnila.
