Ahuitzotl (doba panování 13. duben 1486 – 2. září 1502), syn princezny Atotoztli II., se k moci dostal jako osmý aztécký „král“, přesněji tzv. tlatoani, čili velekněz a vrchní vojenský velitel v jedné osobě, poté, co byl otráven jeho předchůdce a zároveň nevlastní bratr Tizoc, který nepříliš úspěšně vládl v letech 1481 – 1486.
Hned na začátku své vlády Ahuitzotl potlačil vzpouru Huastéků, kmene náležejícího k mayské, tj. jiné než aztécké jazykové skupině. Poté se Ahuitzotlovi v krátkém čase podařilo více než zdvojnásobit velikost území ovládaného Aztéky a podmanil si další národy od tichomořského pobřeží Mexika až k dnešní Nikaragui a po západní část Guatemaly. Ahuitzotl je proto považován za snad úplně největšího známého vojevůdce předkolumbovského Střední Ameriky.
Ahuitzotl také dohlížel na významnou přestavbu hlavního města Aztécké říše Tenochtitlanu do výstavnější a rozsáhlejší podoby, včetně postavení Velké pyramidy nebo Velkého chrámu v roce 1487. Právě při jeho zasvěcení Ahuitzotl uspořádal čtyřdenní slavnost spočívající především v obětování tisíců válečných zajatců. Ti na svou smrt čekali ve čtyřech frontách dlouhých přes 5 km (prameny uvádějí 3 míle) a když doputovali k obětnímu kameni, měli Ahuitzotl a aztéčtí šlechtici a kněží tu čest rozříznout oběti hruď a vytrhnout jí srdce. Hosté z dobytých provincií byli požádáni, aby obřadu přihlíželi. Skutečný počet takto obětovaných lidí zůstává sporný. Tradičně se uvádí počet 72 000 zabitých, střízlivější odhady považují za reálné číslo 20 000. I tak je však tato masová oběť považována za největší, k níž vůbec kdy na světě došlo.
Ahuitzotl se vyznamenal ještě jedním prvenstvím, a to z úplně jiné kategorie. Je prokázáno, že za jeho vlády došlo k cílenému rozšíření ptáka druhu vlhovec velkoocasý (Quiscalus mexicanus), velkého přibližně jako naše straka, z pobřežních mexických pralesů do Tenochtitlanu a jeho okolí. Nejspíše kvůli jeho peří s kovovým leskem, které Aztékové používali na ozdobu. Jde o první zdokumentovaný případ cílené migrace ptáků provedené člověkem na západní polokouli.
Ahuitzotl zemřel 2. září 1502, když Tenochtitlan zaplavilo rozvodněné jezero Texcoco. Pokoušel se sice před povodní uniknout, na hlavu mu ale spadl kamenný překlad. Měl tehdy za sebou 16 let vlády, jak byl ale starý netušíme, protože se nedochovaly údaje o jeho alespoň přibližném datu narození. Na aztécký trůn po něm nastoupil jeho synovec Montezuma II. (1466 – 1520) a po něm jeho mladší bratr Cuitláhuac jako předposlední aztécký panovník. Tím se v letech 1520-21 stal Ahuitzotlův syn Cuauhtémoc. Celá jeho vláda probíhala ve znamení boje se španělskými conquistadory pod Cortesovým velením. Těm podlehl a byl oběšen.
Ahuitzotl dostal své jméno podle stejnojmenného mytického tvora či démona, které lze doslova přeložit jako “Water Thorny” čili „Vodní bodlinatec“. Je popisován jako pes, jehož srst vytváří jakési trny či bodliny. Nemá tlapy, ale obratné ruce. Jednu z nich má umístěnou na konci ocasu. Tou uchopí svou kořist, vtáhne člověka do hluboké vody a utopí ho. Oběti ahuitzotla jsou podle aztécké víry předurčeny přejít rovnou do ráje boha deště, pozemské plodnosti a vody Tlaloca.
