Například různé druhy koření byly používány jako afrodiziaka, léčivé prostředky nebo látky spjaté s náboženskými obřady mnohem dříve než jako přípravky pro dochucování pokrmů v kuchyni.
Co se chilli týče, jeho pojmenování pochází již od Aztéků, kteří toto afrodiziakum používali už před pěti tisíci lety. Od dob mořeplavce a kolonizátora Kryštofa Kolumba se pak chilli papričky pěstovaly pro přípravu koření po celém světě.
Zázvor jako afrodiziakum byl zase používán již před třemi tisíci lety ve starobylé Číně a od středověku si ho jako podpůrný prostředek oblíbila rovněž i Evropa. Oregano (neboli dobromysl) bylo zase oblíbeným prostředkem v Římě, a to jednak pro svoje uvolňující účinky, jednak proto, že oregano zde považovali za symbol štěstí. Fenykl zase římští bojovníci používali na všeobecné posilnění.
Kupříkladu šafrán náleží k afrodiziakům, které využívali již staří Syřané, Féničané, Arabové i Řekové. Dodnes se jedná o velice cennou kořenící přísadu, neboť k získání jeho i poměrně malého množství je zapotřebí skutečně mnoho šafránových květů.
Mezi vzácnosti byl zařazen i nám dobře známý a zejména v kuchyni všeobecně používaný pepř, jež mimo jiné v 5. století žádal i Attila, nejmocnější král hunské říše, přezdívaný Bič Boží, v rámci výkupného za to, že ušetří Řím.
Ze zeleniny, která prý údajně vyvolává smyslnost, byl již přibližně od roku 200 př. n. l. hojně pěstován chřest. Dodnes ho lze nalézt například podél pobřeží Francie nebo v Řecku. Co se ovoce týče, had, který údajně pokoušel Evu, se prý skryl v trsu banánů – a například v receptech z Filipín se jako afrodiziakum uvádí rovněž i banánový list…
Z ořechových plodů je v severní Indii, kde můžeme vysledovat původ „učebnice lásky“, Kámasútry, považován kokosový ořech za symbol plodnosti žen. Vlašský ořech používali Římané při rituálech plodnosti a dodnes jej některé arabské kmeny považují za lék proti impotenci.
