Jeho hvězdnou kariéru odstartovala píseň Bratříčku, kterou složil druhý den po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Nastupující normalizace ho odstřihávala od publika, a tak se po koncertu v sousedním Německu rozhodl už tam zůstat. Za železnou oponu promlouval z rozhlasových vln Svobodné Evropy. Když se ale po dvaceti letech vrátil do vlasti, vývoj nových poměrů ho velice brzy rozčaroval.
Rebel Karel Kryl si za svoji nesmlouvavou kritiku socialistického režimu vysloužil zákazy koncertování a dokonce kvůli němu zrušili i v tu dobu velice oblíbenou hitparádu Čtrnáct na houpačce. Se svou písničkou Bratříčku, zavírej vrátka ji totiž několikrát za sebou vyhrál, a to se normalizačnímu vedení tehdejšího Československého rozhlasu nelíbilo.
Postupně se ocital na indexu a o té době později řekl: „Rakovina velmi přesně vyjadřovala stav země na jaře 1969. Organismus žil, centra dosud pracovala, ale spojení mezi nimi bylo přerušeno. Tělo se brání. Byla to doba seškrabávání hesel a pokračující normalizace. Seškrtávání koncertů.“ Proto po svém vystoupení na festivalu v západoněmeckém hradu Waldeck zažádal v této zemi o politický azyl.
Začátky, kdy bojoval s cizím jazykem, pro něj byly opravdu těžké, ale poměrně brzy se mu podařilo navázat na své úspěchy díky posluchačům, kteří ho poslouchali na Svobodné Evropě. Jeho staré i nové písně si mezi sebou lidé v Československu šířili na magnetofonových páscích po tisících.
Jeho popularita byla v 80. letech zejména mezi mládeží obrovská a jeho písně Anděl nebo Morituri te salutant se drnkaly skoro u všech táboráků. Asi i proto byl Krylův návrat do vlasti 30. listopadu 1989 tak extatický, že jej později označil za vůbec nejlepší týden svého života. Nehledě na to, že hlavním důvodem příjezdu byl pohřeb jeho matky.
Živý pomník
Už 3. prosince vystupoval na Koncertu pro slušné lidi a o den později zazpíval spolu s Karlem Gottem z balkonu Melantrichu před statisícovým davem hymnu. Mělo to být gesto národního smíření, ale pro Kryla to byl ústupek, kterého později trpce litoval.
A stejně negativně vnímal i polistopadový politický vývoj, který ho po první euforii notně zklamal. A nebál se o tom mluvit nahlas, čímž si znovu vysloužil nelibost vrchnosti. „Uvědomil jsem si, že vlastně nejsem živý zpěvák, ale pomník. Dlouhodobě nepřítomný člověk se dostává do situace mrtvého. A chce se po něm, aby říkal jen to, co nenarušuje pomník,“ řekl o svém postavení po návratu Kryl. On ale pomník nebojácně boural – kritizoval Václava Havla i jeho „družinu“, Václava Klause s jeho pragmatismem a „jedinou stranou“, privatizaci i rozdělení Československa.
Svou deziluzi vyjádřil například v písni Demokracie, ve které mimo jiné zpívá: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.“ Jeho obrovské zklamání bylo prý i příčinou infarktu, kterému podlehl necelý měsíc před svými 50. narozeninami. Jeho pohřbu v Břevnovském klášteře se účastnilo několik tisíc lidí, symbolicky však s minimální účastí tehdejší vládnoucí garnitury.
Citáty Karla Kryla
- Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.
- Z čeho jsem smutný? Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu, že máme taky rádi krásné věci, které nás odlišují od toho žraní jako stádo. Že se měníme na zvířata, na příští otroky a děláme to dobrovolně.
- Ustřihneme-li ptáku křídla, přestane létat. Ale nikdy nezapomene, že létal.
- Někomu velmi dobře pasuje do hry, že se lidé nenávidí, že se kalí voda. Mezitím, co se hádáme o hloupostech, se totiž výborně krade – prodává, kupuje, kšeftuje a podvodničí neobyčejně nádherným způsobem.
- Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!
