Z rapidní inflace ale mohou mít naopak radost banky, jejich čistý zisk se zvedá na historický rekord, poprvé přes 100 miliard korun. Zmíněný radní Holub opakovaně v rozporu se všemi členy bankovní rady ČNB či jejich většinou hlasuje pro zvýšení základní úrokové sazby. Podle jeho přesvědčení je totiž nyní hlavním úkolem měnové politiky bránit právě tomu, aby se tuzemská ekonomika dostala do mzdově-inflační spirály.
Dvouciferná inflace
Uvedená Holubova slova tak lze vnímat jako zásadní kritiku většiny zbývajících členů bankovní rady ČNB, včetně guvernéra Aleše Michla, kteří tedy v Holubově vidění částečné mzdově-inflační spirále zabránit nedokázali.
Podle Holuba přitom má být zabránění spirále za současných podmínek dvouciferné inflace prioritou před případnými negativními dopady zvýšení úrokových sazeb. S těmi by si, jak také naznačuje, reálná ekonomika (tedy zejména domácnosti a firmy) v situaci velmi nízké míry nezaměstnanosti poradila.
Zisk přes sto miliard
Většina bankovní rady ČNB to ale vidí jinak. Větším rizikem je dle této většiny nyní dopad dalšího zvýšení základní úrokové sazby na reálnou ekonomiku. Tato většina bankovní rady už takřka rok drží základní úrokovou sazbu ČNB neměnně na úrovni sedmi procent, přestože i vlastní analytický aparát ČNB doporučuje úrok zvýšit. Pokud by se česká ekonomika opravdu ocitla ve mzdově-inflační spirále, byť částečné, znamená to, že celkové zkrocení inflace si vyžádá delší čas a napáchá větší ekonomické a sociální škody, než se dosud předpokládalo. K úplnému zkrocení inflace totiž může být s vyšší pravděpodobností třeba například znatelnějšího nárůstu míry nezaměstnanosti.
Ač je tedy pro veřejnost možná inflační spirála vlastně špatnou novinou, rapidní inflace zatím může těšit bankéře. Zisk bank a spořitelen v Česku totiž loni poprvé v historii překonal psychologickou hranici 100 miliard korun, když dosáhl úrovně 102,6 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které tuto středu zveřejnila ČNB. Dosud nejvyššího zisku dosáhly tuzemské banky a spořitelny v roce 2019, a to 89,7 miliardy korun.
Úrokové výnosy
Po dvou letech poměrně slabých zisků, 2020 a 2021, se tak zisky finančních domů v ČR vrací na trendovou dráhu růstu profitability, na které se pohybovaly před pandemií covidu-19. Samotná výše zisku není v případě bank klíčovým kritériem posuzování výkonnosti. Více vypovídající jsou v tomto ohledu poměrové ukazatele návratnosti vlastního kapitálu nebo návratnosti celkových aktiv, které zisk poměřují právě s uvedenými proměnnými.
Banky v loňském roce těžily z prostředí poměrně vysokých úrokových sazeb. Centrální banky zvyšováním úrokových sazeb bojují proti rapidní inflaci a kvůli výrazné inflaci a inflačním očekáváním stoupají také tržní úrokové sazby. Oboje se příznivě promítá do ziskovosti bank, neboť to navyšuje úrokové marže, a tedy úrokové výnosy. Ty představují klíčový zdroj bankovního zisku.
Mimořádná daň
Ruku v ruce s dlouhodobým růstem ekonomiky dochází přirozeně například k růstu objemu celkových aktiv bank. Právě proto je více vypovídající posuzovat výkonnost bank výše uvedenými poměrovými ukazateli. Z nich neplyne, že by reálná ziskovost bank rostla excesivně. Spíše byl loňský rok návratem ke standardní ziskovosti zdravého bankovního sektoru, jaký ten český dlouhodobě představuje.
Fialova vláda však přesto loni rozhodla zatížit šestici největších českých bank daní z mimořádných zisků. Ta se však vztahuje až k ziskům za letošní rok. Dotčené banky evidentně přistoupily k různým formám optimalizace, aby letos svůj daňový základ snížily. Takže stát nakonec na mimořádné dani bank získá až řádově méně, než zamýšlel. Plánoval od nich mimořádně vybrat až 35 miliard korun.
Zdroj: autorský text
