Někteří z císařů si soubojem v cirku získávali popularitu davu, jiní v této krvavé zábavě nacházeli skutečné uspokojení. Například Commodus za svůj život přemohl přes sedm set soupeřů. Nebylo to však díky nějakému talentu nebo tvrdému tréninku, prostě císař je císař…
Císař Commodus bojoval dokonce i se zvířaty a v průběhu jedněch her zabil i stovku lvů. Zkrátka je postřílel lukem z pro něj bezpečného místa… Gladiátorské hry měl v oblibě rovněž kupříkladu i šílený Caligula. Jeho slavným výstupem byl zase souboj s velrybou kosatkou uvězněnou na mělčině.
Gladiátorské hry se pořádaly ve stovkách arén po celé říši, ovšem ta skutečně velkolepá představení samozřejmě probíhala v Koloseu, srdci samotného města Řím. Mezi nejvelkolepější podívané patřily rekonstrukce námořních bitev, kupříkladu právě v Koloseu, které bylo možné napustit vodou.
Zápasníci procházeli skutečně náročným tréninkem a ti úspěšní měli k dispozici komfortní bydlení, vlastního maséra i výbornou lékařskou péči. O zdraví gladiátorů se v jednom období staral rovněž i slavný antický lékař Galén. Gladiátoři dokonce dostávali speciální stravu, aby byli v neustálé kondici, a po tržištích nepřetržitě kroužili agenti, kteří pátrali po potenciálních zápasnických talentech.
Trenér gladiátorů se netěšil příliš dobré pověsti, což mu však mohlo být zcela jedno, neboť většinou patřil k nejzámožnějším římským občanům. Většina gladiátorů však skutečně patřila k vrstvě otroků, kterým hrozilo každodenní zabití. I oni však měli jakousi naději. Pokud bojovali statečně, mohli si získat přízeň diváků a z otroctví se tak osvobodit.
Tyto nelítostné souboje ukončil až příchod křesťanství do Říma, které v roce 393 učinil císař Theodosius oficiálním náboženstvím a zápasy zakázal. Bohužel to však neznamenalo konec otroctví, které přetrvávalo ještě dlouho poté.
