Pšenice, rýže a kukuřice jsou potraviny, které v současnosti tvoří téměř polovinu kalorického příjmu celého lidstva. Pěstovat tyto plodiny bude kvůli všudypřítomnému suchu a horku brzy velmi obtížné, ne-li přímo nemožné. Odborníci z celého světa proto k těmto obilovinám hledají alternativy – rostliny, které mohou přežít i v drsnějších podmínkách a přitom mají potenciál nakrmit celou planetu.
Vědci věří, že v průběhu celé své existence lidstvo vyšlechtilo přes 6 tisíc různých druhů rostlin. Přesto zemědělci tíhnou k pěstování těch, které mají největší výnosy – což jsou právě již zmiňovaná rýže, pšenice a kukuřice. A tak se zakládají obrovská pole s jediným druhem plodiny.
Takové monokulturní pěstování s sebou ale přináší spoustu nevýhod – erozi půdy, zranitelnost plodin vůči škůdcům, slabou imunitu rostlin vůči chorobám a plísním. K tomu se teď navíc přidaly klimatické změny – v horku a bez vody tři lidstvem nejpoužívanější obiloviny prostě neporostou.
„Pořád slyšíme různé statistiky, jak jsme přišli o 90 % odrůd [rostlin]. Teprve nedávno mi došlo, že tahle ztráta různorodosti plodin není to nejsmutnější. Nejsmutnější je, že my ani nevíme, že jsme tuhle různorodost ztratili,“ říká Chris Smith, zakladatel Utopian Seed Project – neziskové organizace, která se snaží schraňovat semena z celého světa a pěstovat různorodé rostliny, aby tak podpořila různorodost v zemědělství i v jídle.
Smith a další odborníci z celého světa tak teď hledají plodiny, které by mohly uživit celé lidstvo. Představujeme vám pět z nich!
AMARANT neboli LASKAVEC
Plodina, která bývala u našich babiček velmi oblíbená, ale pak na nějakou dobu upadla v zapomnění, teď opět nabývá na slávě. Je to především kvůli tomu, že obsahuje velké množství bílkovin a všech devět esenciálních aminokyselin, stejně jako spoustu vitamínů.
Navíc je jeho obrovskou výhodou, že jíst se dá celá rostlina – semínka se používají jako pseudoobilovina (podobně jako pohanka nebo quinoa), listy se zase dají vařit nebo dusit stejně jako třeba špenát.
Zajímavostí amarantu je, že přežil i španělskou kolonizaci. Laskavec je totiž plodina původem z Ameriky, kde ji pěstovali a jedli Aztékové i Máyové. Když ale na kontinent přijeli španělští dobyvatelé, pěstování laskavce domorodcům zakázali. Rostlina si ale vesele rostla dál jako plevel i bez španělského svolení a domorodí obyvatelé si navíc její semena jako poklad předávali z generace na generaci, dokud je jejich následovníci nemohli znovu zasadit.
FONIO aneb „HLADOVÁ RÝŽE“
Fonio je tradiční obilovina západní Afriky, která v Evropě vešla ve známost pod lidovým názvem „hladová rýže“. To proto, že roste rychle a v podstatě sama, bez nutnosti složitě ji opečovávat na polích, takže se lidé ve velkém uchylovali k její konzumaci hlavně v období sucha a neúrody.
Navzdory svému názvu je ale tato plodina velmi výživná a chutná, prý dokonce chutnější než klasická pšenice – Afričané ji k pohoštění používají při svátcích a zvláštních příležitostech, kdy chtějí někomu prokázat úctu.
Její největší výhodou ale je, že je zvyklá růst i ve velmi drsných afrických podmínkách, takže jí horko a sucho vůbec nevadí, navíc zvládne růst i v půdě, která je chudá na živiny. A ještě ke všemu je fonio přirozeně bezlepková.
VIGNA ČÍNSKÁ – PUNTÍKOVANÁ FAZOLE
Název vigna označuje celou skupinu různých fazolí, mezi které patří třeba i oblíbené zelené mungo fazole.
Vigna čínská je luštěnina, která je mungo dost podobná, její fazolky jsou ale většinou světlé a černě tečkované: odtud také dostala svůj anglický název „černooký hrášek“, black-eyed pea, který později inspiroval i známou skupinu.
Je to odolná rostlina původem z Asie a západní Afriky, je tedy opět zvyklá na horké klima a navíc je známá svou vysokou odolností vůči suchu. Další její výhodou je to, že jedlá je celá rostlina – od lístků, přes lusky (podobné těm, které známe jako klasické fazolkové), až po plody.
TARO, BRAMBOROVÝ HRDINA
Kolokázie jedlá, známá spíše pod názvem taro, je plodina původem z jihovýchodní Asie, kde se pěstuje podobně jako naše brambory. Vzhledem ke stále teplejšímu podnebí se ale této plodině v jejím původním prostředí přestává dařit, vědci tak začali experimentovat s jejím přesunem do mírnějších pásem. Ukázalo se, že původem tropická trvalka u nás může skvěle prosperovat jako letnička – chladné zimy sice nepřežije, ale zato s přehledem zvládne i naše nejteplejší léta,, která jsou jen slabým odvarem léta v Asii.
Je to kořenová zelenina s velkým množstvím škrobu, který má dietetické vlastnosti ještě lepší, než škrob bramborový. Na rozdíl od brambor je jedlá celá rostlina, její řapíky a mladé listy se používají jako zelenina podobně jako třeba mangold.
Taro je tak rozhodně zajímavý kandidát na začlenění do našeho jídelníčku, je alternativou k bramborám, která by mohla nakonec být ještě lepší, než brambory samotné.
KERNZA, TRÁVA BUDOUCNOSTI
Thinopyrum intermedium je velmi zajímavá a rozšířená travina, o které se v poslední době mluví jako o „trávě budoucnosti“. Její semena se totiž svými výživovými vlastnostmi podobají pšenici, i jejich chuť je prý téměř stejná – jsou jen o trošku sladší.
Vědci z Land Institute v Kansasu, kteří si tuto travinu nechali certifikovat jako obchodní značku pod názvem Kernza, stále pracují na zvýšení výnosnosti této plodiny, už teď se ale šíří světem jako naprostá senzace.
Její obrovská výhoda oproti pšenici je totiž fakt, že jde o travinu – což znamená, že je to trvalka. Přežije zimu a nemusí se po každé sklizni znovu vysévat, což zemědělcům ušetří spoustu práce i materiálu.
Můžeme tak všichni doufat, že se tyto zapomenuté, ale přitom skoro zázračné plodiny znovu dostanou do středu pozornosti i našich zemědělců. Dřív, než bude pozdě. Do té doby si jejich pěstování můžeme vyzkoušet alespoň na našich zahrádkách.
Zdroj: The Guardian
